Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tak na tuto otázku se nedá jednoznačně odpovědět. Jsme lidé různí a každý si pod slovem štěstí představuje něco jiného. Někdo by odpověděl, že se koupit dá a někdo zase že nikoliv.
Já osobně si myslím, že štěstí je něco, co nelze vlastnit jako nějakou věc, takže ho vlastně nelze ani koupit. Neexistuje žádný všeobecně platný způsob jak štěstí získat. Někteří lidé jsou prostě šťastnější více a někteří méně a možná někteří vůbec. A co je tedy štěstí? Tak mě napadá "muška jenom zlatá". Ale proč se to vlastně říká ani nevím. Štěstí má mnoho podob. Je to třeba úsměv, který si sami vytváříme a na který ostatní reagují také úsměvem. Vyzařuje z nás potom vnitřní spokojenost, radost a harmonie. Šťastní lidé se poznají právě podle toho, že se stále usmívají a jsou příjemní. A poslední dobou se mi zdá, že je jich čím dál tím méně. Ovšem to také zaleží na pohledu každého z nás na svět. Člověk, jenž se dokáže radovat z maličkostí, například jen z toho že svítí sluníčko nebo že se mu povedl dobrý oběd, je šťastný. A k tomu vlastně peníze nepotřebuje. S radostným údivem zjišťuje, že ho lidé přátelsky přijímají, že se mu v životě daří a že mu všechno vychází. Takovému člověku se říká "dítě štěstěny". A tento člověk určitě tuto pozici nezískal penězi. To se prostě koupit nedá, s tím se snad člověk už musí narodit a samozřejmě to stále rozvíjet. Základ je ale určitě v rodině, jak ta vnímá svět.
Každý člověk touží po tom, aby byl v životě šťasten. Proto štěstí přejeme svým blízkým třeba k narozeninám, k svátku a k různým příležitostem. Ale v čem vůbec hledat onen pocit uspokojení, kterému říkáme štěstí? Je mnoho činitelů, jež nás obklopují a činí nás šťastnými. Některé jen na krátkou dobu, například pěkná známka ve škole. Ta sice vyvolá u člověka pocit štěstí, avšak jen na krátkou dobu. Jiní činitelé dávají člověku pocit celoživotního štěstí, kterým je třeba sňatek, narození potomka, práce, bohatství, sláva a mnoho dalších. Jenže i k tomu člověk potřebuje štěstí a ten pocit štěstí si vlastně musí sám vytvořit. Třeba sňatek - aby jim to vyšlo po celý život; když to nevyjde, nelze o štěstí mluvit, anebo ano? Mým rodičům to společně vydrželo již 26 let, a to se myslím za štěstí považovat již dá. Také pociťujeme štěstí, když se nám narodí zdravé děti. V případě že se narodí nemocné, záleží zase na jedincích, jak se k tomu postaví. I oni mohou být šťastní, protože to prostě tak berou. Nebo práce, která se nestává člověku jen životní nutností k vydělávání peněz, ale je i zálibou a koníčkem, může přinést člověku pocit celoživotního štěstí. Někdo se zase cítí šťasten, když vyhraje v loterii, anebo když získá nějaký majetek. Jsou ale tito lidé skutečně šťastní? Můžeme skutečně hovořit o štěstí? Možná ano, možná ne. Ale záleží na nás, jak budeme chápat pocit štěstí. Domnívám se, že pocit štěstí nosí každý z nás v sobě, ale ne každý je schopen správně vyjádřit, co to vlastně je a co to pro něho znamená. Štěstí může být pro mě už i jen fakt, že jsem na tomto světě, že žiji, že jsem součástí skvělé rodiny. Štěstí může být také to, jak se člověk umí k nějakému problému postavit. Štěstí má prostě mnoho podob.
Jak už jsem napsala, pro někoho znamená štěstí úspěch v práci, pro jiného mít pohodlí, někdo zase vyhledává dobrodružství, jiný chce mít dobře fungující rodinu, děti. A k tomu jsou samozřejmě zapotřebí peníze. Jedno s druhým prostě souvisí. Například úspěch se hodnotí penězi a k úspěchu potřebujeme i trochu toho štěstí a pak si můžeme dovolit i trochu toho pohodlí a také nějaké to dobrodružství. Za peníze lze koupit skoro cokoliv. I když za peníze si nekoupíme třeba zdraví či život, a jak už jsem i zmínila, ani to štěstí. Život si za peníze možná můžeme právě při troše štěstí prodloužit. A někdy jsou vám všechny prachy světa k ničemu, když je nemáte komu nabídnout, třeba když jste sami a nemáte je komu dát, když prostě nemáte žádnou rodinu. To pak sice máte pohodlí a peníze, nemáte ale štěstí se o to s někým podělit. Pohodlí si tedy koupit můžete, ovšem musíte pro to něco udělat a ne jen ležet. S pohodlím je ovšem konec, jestliže těch peněz máte zase moc. Pak je to spíše starost než radost. Takže z toho vyplývá, že když má člověk od všeho trochu, měl by být šťastný. Ale v životě to asi tak nefunguje. Někteří lidé prostě nedokážou být šťastní, i když jsou bohatí, mají třeba i rodinu, děti. Právě proto že jsou bohatí, stále se za něčím honí, vydělávají stále více peněz a rodinu a děti zanedbávají. A také proto si nedokáží vychutnat ten kouzelný pocit, kterému se říká štěstí. Takže si prostě myslím, že čím jsou lidé bohatší, tím méně jsou šťastní. Naopak lidé chudší šťastní být dokážou, protože právě oni se dokáží radovat z maličkostí. I když je to docela paradox, protože by to mělo být naopak. Prostě jsem k tomuto závěru došla, je to ovšem jen můj názor a třeba se mýlím.
I já teď budu potřebovat toho štěstí trochu více. Třeba nyní ho zrovna trošku mám, protože píši slohovou práci na téma, které mi aspoň trochu něco říká. V budoucnu budu hodně štěstí potřebovat určitě při ústní maturitní zkoušce, abych třeba dostala dobrou otázku, o které budu mít nějaké ty znalosti. Úspěšně složit maturitu rovněž tedy záleží taky trochu na tom štěstí. A maturitní vysvědčení si přece koupit nemohu, nebo ano? No a po maturitě zase budu potřebovat štěstí, abych dostala dobrou práci, aby mě bavila. Takže ani tady to štěstí si asi nemohu koupit. Tedy já určitě ne.
Tak co dodat? Asi už jen to, že opravdové štěstí se prostě koupit nedá!