Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• zamyšlení nad vlastním vzděláním a rozvojem formou vypravování

Základní vzdělání jsem získala na Základní škole Komenského v Praze. Jelikož jsem nevěděla, kam by mé kroky měly směřovat dále, rozhodla jsem se pro obor čtyřletého gymnázia. Plnilo pro mě funkci nejen odkladu rozhodování po dobu několika následujících let, ale především poskytovalo skvělou šanci získat všeobecné znalosti. Již v tomto bodě jsem byla první z naší široké rodiny, kdo na gymnáziu studoval, vysokoškolský titul u nás nemá nikdo.

Mé touze studovat nejspíše napomohly i neustále se opakující fráze rodičů, kteří chodili každý den z práce unaveni: "Holka, uč se, ať nemusíš pracovat rukama!"
A tak jsem pomohla v domácnosti, na zahradě a pak se šla učit, vstříc novým vědomostem. Na gymnáziu jsem se učila s chutí, nejen díky mým spolužákům, mezi kterými jsme s humorem soupeřili, kdo dostane lepší známku. Ale na základní škole bylo učení mým útěkem před realitou kvůli šikaně spolužáků. Dítě špatně snáší posměšky a pochlebování okolí. A když jsem nemohla situaci nijak řešit, vybrala jsem si podle mě celkem dobrý způsob, jak potlačit realitu. Paradox je, že se nadávky zhoršovaly tím více, čím lepší jsem měla prospěch. To mi pomohlo dostat se na gymnázium s určitými základními znalostmi, jaké jen na základní škole získat lze.

Po střední škole opět nastalo rozhodování, kam jít dále. Zde se již nejednalo o těžké rozhodování. Měla jsem jasný cíl, co chci dělat - chci pomáhat lidem. A to především malým dětem a dospívajícím, jejichž rodiče se rozvedli nebo jsou teprve v procesu rozvodu manželství. Sama jsem si touto fází musela projít, a to v posledním ročníku studia a na gymnáziu. Přesně tedy vím, jak neskutečně moc dokáže taková věc ovlivnit psychiku dítěte, se kterým se v tomto případě musí jednat jemně a opatrně. Pro mě byl rozvod rodičů rána z čistého nebe, nic nenasvědčovalo tomu, že by si nerozuměli a hádali se. Ztížilo mi to na určitou dobu mou soustředěnost ve škole.

Ale tato situace mě opět posunula dál, učení se znovu stalo mým únikem. Snažila jsem se opravdu těžce pracovat, abych se dostala na školu, kterou jsem si zvolila, abych mohla být poradkyní a pomáhat lidem ve stejné situaci, v jaké jsem byla já. Najít práci v oboru bylo zpočátku složité, ale podařilo se, a já mým nyní práci, která mě naplňuje.