ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.15
Hodnoceno: 13x Prosím, ohodnoť práci

Mé známé homosexuálky

V poslední době jsem se seznámil s několika homosexuálkami. Tedy - ne že bych proti takovým měl dopředu nějaké předsudky, ale i kdybych měl, nedostaly by vlastně vůbec šanci se projevit, protože jsem se s nimi nejprve spřátelil a teprve později jsem se dozvěděl, že jimi jsou. Všechny jsou bezvadné holky, o kterých byste to (zblblí obrazem, který nám kreslí sdělovací prostředky) vůbec neřekli. Některé jsou dokonce velmi příjemné a tak zvláštně, jak bych to řekl, velmi vnímavé a citlivé. Prostě holky, se kterými bych z fleku chodil.
Trochu mi vrtá hlavou, proč ty holky mají raději zase holky a ne chlapy. Podle všeho, co znám, je k dosažení úplné jednoty (a v jistém smyslu slova i dospělosti) spojení mužského a ženského principu. Tak proč ty holky toto spojení odmítají? Vím, říká se, že je to věc nezávislá na vůli, že se s tím nedá nic dělat, že žena ženě lépe rozumí a vyhoví. Ano, slyšel jsem to miliónkrát. Jenže mně se to stejně nezdá.
Pro mě je rozdíl mezi láskou a sexem. I když to je spolu propojeno. Dovedu si představit, že v každodenním životě je výhodné mít vedle sebe někoho, kdo vám rozumí i beze slov. A to asi partner stejného pohlaví může být. Jenže - není to spíše pohodlnost přizpůsobovat se někomu, kdo je přece jen odlišný? Je to jednodušší, když je ten druhý pro mě čitelnější. Ale pohodlnost znamená na druhé straně to, že se tím moc nenaučíme, nezískáme. Nemyslíte? Když se podaří taková "souhra beze slov" s partnerem opačného pohlaví, je to kvalitativně mnohem víc. Také je to krásnější. Jsem o tom opravdu přesvědčen.
Také to může být tím, že chlapi jsou (a asi i vždycky byli) vychováváni (a možná i předurčeni) k tomu být bojovníky. A k tomu se příliš nehodí něžnost. Jenže ženy po ní prahnou, potřebují ji, líbí se jim. Proto žena dostane od druhé ženy více než od chlapa. (To je výzva pro muže: chlapi, co s tím uděláme???)
Pro tuto mou hypotézu nasvědčují dva fakty. Jednak defenzivní úloha mužů v dnešní společnosti (není kde a za co bojovat) a jednak to, že homosexuálky jsou daleko početnější než homosexuálové.
Vůbec - homosexuály (chlapy) nějak nechápu. Skoro mám pocit, že se prostě opičí po ženách (i my chlapi umíme homosexualitu, heč!), nebo že se nedovedou sladit své mužské (bojovnické) vlastnosti s potřebou být milován a potřebou něhy. Že si myslí, že je to neslučitelné, a tak raději nosí masku ženy, protože je to opět jednodušší. Že jen to jejich vlastní přesvědčení je to, co je problémem.
Nerad bych, aby vznikl dojem, že mám něco proti homosexuálům, ani náhodou. Řekl jsem jen, že je nechápu, nikoliv to, že je odsuzuju. A to je jen můj názor a na ten mám právo. Dokonce ani neříkám, že to, co jsem zde napsal, je celý můj názor na tuto věc. Ne, je to jen jeden z pohledů. Rád budu s kýmkoliv seriózně diskutovat na toto (koneckonců na kterékoliv) téma. Zejména přímo s lidmi, kterých se to týká...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Mé známé homosexuálky







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)