Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Chtěla jsem napsat nějaké shrnutí mých myšlenek na téma Co znamená milovat?
V posledních letech se mé domnění ale stále mění. Jednou je to opravdový cit a podruhé to je jen fráze, vytvořená společností, která ztratila svůj význam. Jak to tedy doopravdy je?

S ohledem na své zkušenosti vím, že říkat "Miluji Tě" je žádané a netrpělivě očekávané. V dnešní době to je výraz pro "víc tě už nemohu mít rád" nebo "mám Tě rád, jak nejvíc umím."
Co když ale mladí používají tuto frázi jen pro to, aby se vyhnuli intimnosti slov, které se za frází schovávají? Začnou používat pouze ta dvě slova a nic víc. Pouze tato dvě slova se stala v této době tím "nej", co může partner říci partnerovi. Podle mě to však není dobře. Člověk tak může použít "Miluji Tě", i když nesdílí opravdovou náklonnost nebo oddanost. Může být jen ohromen povrchnostmi, jakými jsou krása, vzhled a půvab dané osoby. Bohužel zpravidla to tak i bývá. Není divu, že se to tak oblíbilo, když to uspokojí očekávání druhé strany, že? A vy jste za vodou, protože svůj úkol máte za sebou. Je to ale skutečně to, co se očekává? Je pak jednoduché říci "Už Tě nemiluji." Ano, jelikož opojení vyprchává...

Milovat má jít ruku v ruce s láskou. A láska je důvěra, radost, určitá oddanost a odpovědnost k člověku, ale i věci. Zamyslete se, jak to máte vy. Přemýšlejte nad tím, proč ta dvě slova vyslovujete vy. Jestli jen chcete dávat útěchu své polovičce, nebo už ze zvyku, "že se to tak dělá." Či je to trend cpát všude, kam to jen jde. Ztrácí to v této době svou váhu. Zda jste případ, jako si přeji být já, si na konci čtení odpovězte sami.

Mně osobně se to začíná z principu znechucovat. Začíná se to používat jako moderní hláška z filmu. Moc ráda bych to používala, je to uspokojivé, ale i jednoduché. Je to něco, co člověk chce říct, když neví, co si vybrat z příjemných vět pro druhého. Dnes je to ulehčení. Bývalo to jinak. Bývalo to přímé, myšlené a nekomerční. Ráda to povím, až hrnek euforie přeteče a doufám že ten, kdo to bude přijímat, si bude vědom, že to není jen "hláška z filmu."

Ve vztahu se to teď snažím dělat tak, jak bych si přála, aby to bylo všude. Ráda bych, aby se s tím slovem začalo šetřit, aby mělo zas svou důležitost.

Představte si situaci, kdy jste vedle člověka, k němuž máte blízko. Jste šťastní za cestu, co jste spolu ušli. Cítíte radost, cítíte se příjemně, nevnímáte žádné trable a chcete mu to říct. Chcete mu říct, jak krásně se máte, co vše pro vás znamená, co vše jste pro něj ochotni udělat, jak na vás působí a jak máte potřebu být v jeho blízkosti. Hrnek myšlenek z krásných pocitů přeteče a vy ze sebe jen vymáčknete "Miluji Tě." To je správný smysl. Má to obsahovat důmyslné a hlubší mínění o partnerovi. Z mé zkušenosti vím, že se tomu sama bráním, protože je ve mně stále zarytý strach, že to nebude opětováno či že tím druhého vystavím trapné situaci, kdy to neopětuje. Přitom to vůbec není potřeba. Není to důležité, je to prostě jen souhrn citů k druhému.

Když vám někdo neříká, že vás miluje, neznamená to, že vás má jen rád. Že nedospěl k tomu silnějšímu citu. Neznamená to, že nejste na stejné čáře.

Člověk může cítit třeba náklonnost, obavy o druhého, žárlivost, obavy ze ztráty, radost ze společnosti, lásku nebo chtíč a nenapadne ho to vyslovit. Nenapadne jej to nějak pojmenovat. V horším případě má pocit, že nemiluje, ale to přeci není nesprávně. Nemáte mít pocit, že někoho milujete, máte mít ty pocity, které se pod tím ukrývají. Stačí radost ze společnosti, opatrovat ho, zajímat se.

Chci poukázat na to, že když budete skrývat skutečná slova a city pod výraz "Miluji Tě", může se stát, že "Miluji Tě" zůstane, ačkoliv některý obsah pod ním už není. Pak je to lež, která se stane asi všem známou větou: Už Tě nemiluji.

Cítím radost, že jsem s tebou - "Miluji Tě."
Je mi po sexu příjemně - "Miluji Tě."
Představím si reálnou hezkou budoucnost - "Miluji Tě."
Cítím vděk - "Miluji Tě."
Užívám si hezký výlet - "Miluji Tě."
Spousta slov a barevnost intimní komunikace se zbytečně skrývá za tou známou frází. Pak se jedno změní a už přestáváte milovat. Vždyť je to hloupost.

Chci připomenout rozdíl mezi zamilováním a milovat. Co pro mě znamená milovat jsem přiblížila, ale jak to je, když jsem zamilovaná? Jednoduše - zamilovaní jste tehdy, kdy si uvědomíte, že cítíte určitou zvědavost a přitažlivost k druhé osobě. Ten moment, kdy si uvědomíte vzájemné sympatie a spolu s přitažlivostí máte potřebu stát se párem. Když se z přátelství a seznamování tvoří myšlenky, kdy se uvidíte znovu, kdy bude něco víc, kdy se vám osoba jednoduše dostane pod kůži. Samozřejmě to není pocit, která trvá. Postupně se mění. Mění se na náklonnost, lásku a později na rodinné city. Je to prvotní pobláznění a zvídavost. Následné nasbírané vzpomínky vytvářejí společnou minulost. Vytváří se vztah, jenž stojí na nejsilnějších podstavcích vzájemné komunikace, přátelství a respektu - a ne na jedné frázi.

Nenechávejte stát vztah pouze na tom, že se milujete. Dělejte a říkejte víc. Nezahazujte jednoduše vztah kvůli větě "Už Tě nemiluji." Proberte spolu, co se změnilo v tom souboru citů, kterému nešťastně teď říkáme "Miluji Tě." Nemohlo se vytratit vše najednou. Pokud však ano - i to se stává - to je život.