Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Poznala jsem již mnoho krásných, snad i překrásných míst, na která se ráda vracím, ale místo, jež jsem si vybrala, je mi pořád nablízku. Nachází se ve Vraném nad Vltavou, v ulici Rovná, číslo popisné XYZ, v pravém zákoutí mého pokoje. Zkrátka je to má postel. Není to pouhý kus nábytku, má postel je plná života.

Spousta lidí si neuvědomuje, jak je důležitá pro život, i když ji potřebuje každý den. Někdo ji vnímá pouze jako místo určené ke spaní, někdo se s ní ponořuje do říše pohádek, nejtajnějších tajemství a snů a někdo si pod pojmem postel vybaví jen strohý ohavný a místo zabírající kus nábytku.
Miluji, když se ponořím pod načechranou peřinku a hlavu uložím na měkoučký polštář, který mě vlídně a ochotně přivítá a doprovodí do nekonečně obrovské říše snů. Je mi nablízku, když se ocitnu v hrůzných nočních můrách a snaží se mě uklidnit, pohladit a přivést k lepším snům. Mám-li špatnou náladu, vztek nebo jsem smutná, polštář se nabídne a rázem se z něj stane obrovský kapesník.

Postel je také místem cestování. Jedině postel mě vezme například do 13. století, vesmíru nebo na dno oceánu za jednu jedinou noc. S postýlkou se podívám, kam chci. Je mým průvodce na vzdálených cestách ve fiktivních krajích, zemích a pohádkách. Je jako kino, do kterého zavítám každou noc. Zná všechny mé radosti i trable, pravdivé i smyšlené příběhy. Ví, jak se cítím a na co myslím, protože mě moc dobře zná - vždyť je to má postel!

Večer mě vítá a ráno se se mnou loučí. Ve všední dny se mi vysmívá, že musím vstávat a o víkendech mě chová až do pozdějších ranních hodin. Jindy nadává, že se do ní ukládám tak pozdě a jindy mě kárá za dlouhé lenošení (supluje tak moji maminku).

Svou postýlku bych za nic na světě nevyměnila. Vždy se ráda vracím do její bezpečné náruče.