Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nádherný den...? Bez přemýšlení bych řekla, že by to byl okamžik, kdy by ze světa zmizely hádky, strach a pláč. Byl by to den, kdy bych mohla být se svými blízkými. Den, kdy by nezáleželo na faktech a na skutečnosti. Takový den je totiž vybájený, a proto je asi tak nádherný. Takové chvíle totiž nejsou.
Člověk se cítí být šťastný, když je třeba zamilovaný. Potom se mu zdá každá hodina jako vteřina. Život se pak stává překrásným. Nic se vám netočí hlavou. Žádné zlé úmysly ani myšlenky. A když vy na jedné straně světa se vznášíte v oblacích a naplňuje vás každá minuta, někdo na druhé straně světa trpí. Někdo pláče a někdo umírá.
Při této myšlence se mi hrnou slzy do očí a jen přemýšlím: Existuje vůbec takový den? Může být den, kdy by byli všichni na zemi šťastní? Může být den bez válek...? Nechci, aby žádné války končily, to potom by jedni vyhráli a druzí plakali nad hroby svých milovaných, nechci totiž, aby žádné ani začínaly.
To mi připomíná Adama a Evu, jak si poklidně žili v ráji. Na tom kouzelném místě, kde nikdy neměl nikdo hlad ani žízeň, netrápily je nemoci ani smrt. Vzdali se ale toho. Proč? Chtěli snad vystoupit z ráje a vejít do světa s názvem Život?
A to mě přivádí k nádhernému přísloví: "Jsem něžný, jsem krutý, jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla, tak jdi a žij!"
Nádherný den je ten, kdy matka porodí dítě a má mu dát co k jídlu, kdy zbraně utichnou a vojáci spolu s nepřítelem zpívají o Vánocích koledy, kdy člověk zvítězí nad smrtelnou nemocí. Nádherný den je ten, kdy někoho napadne myšlenka: Neměl bych jim pomoci?
Protože opravdu překrásné je, když se člověk, který stále nadává za to, že se má zle, který je podrážděný z toho, že musí do práce nebo rozhněvaný z toho, že jeho život nemůže být horší, vyloupne ze své slupky vymyšleného moderního života a rozhlédne se. Přestane žít v tom uměle vytvořeném světě a podívá se do očí opuštěných a zrazených.
Proto by můj nádherný den byl, kdybych mohla rozjasnit aspoň jednu uplakanou tvář.