Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Já osobně si myslím, že je internet tak nebezpečný, jak mu to člověk dovolí. Záleží na tom, jak moc soukromých informací na internet pustíme a jak moc se mu otevřeme.

Představím-li si například situaci, že mi přes sociální síť napíše neznámý člověk s tím, že má pro mě zajímavou nabídku, je přece čistě na mně, zda mu vůbec odepíšu, popřípadě co mu odepíšu. Vždyť mu mohu napsat, že se omlouvám, ale že bohužel nemám zájem.

Může také nastat situace, že na sociálních sítí dostaneme možnost vyplnit o sobě nějaké informace. Většinou to bývá telefonní číslo, e-mail, adresa a bydliště. Opět záleží pouze na nás, co z toho kam a kde vyplníme. Domnívám se, že ve většině případů je vhodné vyplnit pouze město, kde bydlíme.
Možná si říkáte: "Ale co když mě někdo z mých opravdových přátel bude nutně potřebovat zkontaktovat?" Moje odpověď zní: "Ať napíše někomu z vašich společných přátel."
Nebudeme přece riskovat, že si vaše soukromé informace zjistí nějaký úchyl, vrah nebo zkrátka někdo, kdo si vás vyhlédl a bude toho chtít zneužít. Je totiž celkem nepravděpodobné, že by jistá osoba obcházela každý barák ve vámi zadaném městě, aby si vás našla. V takové Praze by to mohl být velký oříšek.

Pokud si při zapnutí internetu otevřeme okno s nějakým herním portálem, nehrozí nám nejspíše (kromě případného viru) žádné nebezpečí, neboť to, že si jezdíte virtuálním autíčkem po dráze patrně nikdo nezneužije. Leda že by se vám za to chtěl někdo vysmát.

Takže podle mě internet sám o sobě nebezpečný není. Ale může se stát skvělým nástrojem či prostředníkem k psychickému a fyzickému ublížení. Pokud mu ovšem dáme tu možnost...