Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Znáte ten pocit, když si vezmete kousek papíru a tužku, neboť chcete něco napsat, ale pak při pohledu na prázdný list nevíte vůbec co? V hlavě máte napínavý příběh, který by dozajista zaujal, leč nevíte, jak se k němu dostat. Největším problémem je začátek - začátek je to nejdůležitější ze všeho, protože podle začátku se čtenáři většinou rozhodnou, zda to číst, či nečíst. A stejné je to i s filmem. Když na začátku filmu nevidíte to, co jste si představovali, přepnete, ačkoliv se to třeba za čtvrt hodiny rozjede a vy tak ani nebudete vědět o tom, že jste přišli o nejnapínavější příběh století.

Zkrátka a dobře, začátek už dal mnohým pisatelům pořádně zabrat. Proto na začátku knihy vídáme předmluvu, v níž autoři nastíní to, o čem příběh bude. Jenže jaký čtenář si tyto řádky poctivě čte? Někdo to považuje za něco nezajímavého a chce přejít rovnou k příběhu. Avšak pak je zklamaný a na předmluvu si ani nevzpomene.

Samozřejmě můžete začít prostředkem, což je osvědčené, dokonce i u mnohých filmů se začíná určitou scénou z pozdější fáze příběhu, někdy i koncem, avšak zde musíme brát zřetel na to, co do toho místa dáme, abychom divákovi či čtenáři nezkazili dojem z příběhu.

Když už máte začátek a je dostatečně přitažlivý, není co řešit. Čtenář se do toho pak vžije natolik, že už neví, kolik toho přečetl a snad se s postavami natolik sžije, že už mu realita neříká pane.