Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dnes ráno jsem byla nucena přemýšlet nad životem. Stála jsem tváří v tvář smrti a poprvé za celý svůj život jsem si plně uvědomila svoji vlastní smrtelnost.
Jsem smrtelná, stejně jako vy. Stejně jako soused nebo jeho kočka sedící na okenním parapetu. Trochu mě to vyděsilo. Je spousta věcí, které dělám bez rozmyslu. Vylézám z vany a mokrýma nohama stoupám na dlaždičky. Běhám po schodech, místo abych opatrně šla. V zimě i přes náledí pospíchám, nekoukám se, zda ze střechy nesjede sníh...
Jak moc si vážím svého života? Jak moc si ho zasloužím a jak moc si ho zaslouží ostatní lidé? Ale pravda, jsou lidé a lidé. Někteří celý život zasvětí pomoci pro druhé nebo pomáhají zachraňovat velryby. Avšak někteří přijdou do banky s nabitou zbraní a zastřelí matku od rodiny, protože klade odpor. Nebo si sednou za volant opilí a vjedou do protisměru, kde zabijí celou rodinu i s malými dětmi a pak ujedou. Potom je možná na místě položit si otázku, jestli je správné, že opilec může zabít a ujet, aniž by mu kdokoliv cokoliv dokázal. A je správné, že dovolíme, aby se tohle dělo? Jenže jak zastavit celou masu lidí, která si dělá, co chce?
A tak možná proto jsme smrtelní. Proto jsem smrtelná i já. Ve svém životě jsem neudělala nic pro to, abych si zasloužila být nesmrtelná, alespoň v paměti lidí. A vy? Učinili jste něco, díky čemu budete nesmrtelní, díky čemu na vás lidé nezapomenou a pokaždé si řeknou: "Jo, to byl moc dobrý člověk!"
Možná by bylo na čase začít a vzít si příklad z těch, kteří to již dokázali...