Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se zamyslím nad tímto dost často používaným ustáleným spojením, napadají mě situace, kdy a kde a v jakých situacích jsem se s touto větou setkal.

Určitě doma. Pokud něco provedu, nebo nesplním dané slovo, následuje "trest" a pak zpravidla zazní věta: "O tom se nediskutuje..." Já už dnes vím, že platí dvě pravidla.
Pravidlo číslo jedna: "Tatínek má pravdu." A když náhodou neplatí pravidlo číslo jedna, platí pravidlo číslo dvě: "Tatínek má vždycky pravdu!" Kdysi jsem se svému otci pokoušel vysvětlit, proč, jak a kdo ještě za to či ono mohl, ale s léty nabytými zkušenostmi vím, že to většinou byla jen výmluva, abych dosáhl nižšího "trestu" nebo abych se mu úplně vyhnul. A tak raději vyklopím pravdu a očekávám mírnější potrestání.
Také se s touto větou potkáváme ve společnosti. I když s dnešní demokracií a svobodou slova tato věta už moc nepočítá. Ale jsou životní situace, kdy by se měla znovu oprášit, a to zejména v pravidlech slušného chování.
Nejsem žádný znalec etikety, ale sundaná čepice v restauraci, kině či při jiné společenské akci by měla být samozřejmostí. To, že jdu do Národního divadla slušně oblečen (to myslím svátečně - ne džíny) je bez diskuse. A tak bych mohl pokračovat dál.

Já často rád diskutuji. Několikrát se mi to i nevyplatilo; zvláště při sportu. Hraji hokej a tam rozhodčí nepřipouští žádnou diskusi, obzvlášť, když nemám na dresu ono opravňující písmeno "C". A to potom leckdy dostanu "desítku", z čehož pak samozřejmě nemá nikdo v týmu radost, ani já. Pak si obvykle v duchu říkám, že jsem nebyl raději zticha...