Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Louka, uprostřed níž stojíme, je zahalena ve tmě. Ta tma nás tíží, avšak máme možnost vidět obrysy kopců a rysy celé krajiny díky hvězdám, které nám světélkují nad hlavou. Louka, na které teď stojíme, byla kdysi zalita září slunce, voda ve studánce byla čirá. Po louce chodilo tolik nohou, do studánky nořilo dlaně tolik rukou. Kam se poděly? Kam zmizely?

Jsme sami uprostřed vysoké trávy. Kde jsou ty ruce, které nás objímaly? Kde jsou ty hlasy, jež nás těšily? Některé z nich si vzaly mezi sebe právě ty hvězdy, právě mezi nimi nyní našlo místo tolik lidí, kteří nás měli rádi, stejně jako my je.

Ty hvězdy nám svítí do studánky, do níž se nořívaly ruce, které nás poté objímaly. Nač nám je ta voda teď? Ano, protékala prsty, jejichž dlaně jsme měli rádi, avšak nyní je prázdná. Připomíná nám to, o co jsme přišli.

Hvězdy, ty drobné perly na hlubokém nebeském moři, proč nám nevrátí lidi, které nám vzaly? Alespoň na chvíli, jen pár slov bychom jim chtěli sdělit, jen tak málo po hvězdách chceme.

Jsme bezmocní, každý krok vpřed je pro nás utrpením stejně jako každé slovo vyřčené do prázdna. Ty, které si hvězdy vzaly do nebes, ty už zpět nezískáme nikdy. Nemůžeme s tím nic dělat, bolest je nesnesitelná. Kdy pomine? Kdy ta krutost skončí?

A kde jsou ti, jejichž nohy stále někde pochodují? Kde jsou, kudy utekli, jak utekli z naší louky a hlavně proč? Máme vůbec šanci je najít? Když hvězdy tak usilovně svítí, proč nám neposvítí do míst, kde ty nohy kráčejí? Proč ne? Jsme si vědomi, že tento problém jsme si udělali sami, o to horší se to může zdát.

Když na nás hvězdy svítí, proč nám neukážou cestu, po které se máme vydat, abychom našli lidi, kteří od nás odešli? Když nám nechtějí pomoci, proč stále svítí? Proč nezhasnou a nenechají nás utopit se v té nekonečně hluboké tmě? Co to vlastně znamená, o co se to pokoušejí? Chtějí nás snad takto pomalu a jistě zničit?

Smrt si oběti nevybírá, ta odnese do oblak kohokoliv, sebere nám ho z naší louky. Nevrátí nám jej. Bolest je to neměřitelná. A co ti, kteří stále žijí a rozhodli se naši louku opustit a najít si novou? Slunce zapadlo, jsme ve tmě a hvězdy nám jen připomínají krásnou minulost a zároveň krutou současnost. Proč to dělají?

Jak budeme bojovat? Půjdeme se snad utopit do studánky, utopíme se ve vodě, která protekla prsty tolika milovaných osob? Nebo budeme ty hvězdy proklínat, budeme je chtít zničit? Nebo se rozběhneme do neznáma, do lesů s nadějí, že najdeme toho, kdo se nám zatoulal? Uděláme to i přes riziko, že svou louku třeba nikdy znova nenajdeme?