Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ahoj má milá, tak jsem konečně tady. Odevzdávám ti do rukou celý svůj život. Jen na oplátku chci pár odpovědí.
Pouze tři? Já jsem člověk zvídavý, ale takhle na sklonku života se s tím smířím... Je možné, že mi ty odpovědi nebudou k ničemu, ale přesto... Dej mi chvíli času, protože musím vybrat ty správné tři. Děkuji, že se se mnou tak zdržuješ. Vím, jak můžeš být silná.

První odpověď, kterou žádám, je na otázku: Jak je to s láskou?
Lidé na zemi se snaží najít "tu pravou", ale existuje skutečně? Vždy jsem se snažila milovat naplno. Dát do toho vzácného vztahu vše, co jsem mohla, ale přesto... Jak jsem měla poznat pravou lásku? A jak jsem mohla věřit něčemu, co je pouhou dokonalou chemickou reakcí v mozku, jakýmsi zprostředkovatelem reprodukce? Není láska náhodou lež, jen způsob jak nás udržet naživu? Stejně se s tebou jednou potkáme, že? Nikoho nevynecháš.
Ano, chápu. Myslela jsem si to.

Ještě mám dvě otázky. Ale jaké si vybrat? Mohla bych sepsat knihu otázek a další knihu pochybností, ale ty mi dáváš jen tři odpovědi. Slibuješ mi alespoň, že nelžeš?
Tak potom dobře. Další otázka je: Bude další život?
Tvá existence napovídá že ano... Kdo by tě jinak povolal, abys převáděla lidi na druhou stranu? Ty to už asi víš, má milá, ale já jsem celý život byla trochu zmatená. Důvěřovala jsem vědě, ale chtěla jsem taky, aby byl nějaký posmrtný život. Nebála jsem se tě, to ne. Jen, víš, existence sama o sobě je celkem složitá věc. Nejdřív se hledáš. Potom se snažíš žít podle toho, jak je to podle tebe správné. Být dobrý člověk. A nakonec dospěješ do určitého stadia... Myslíš si, že setkání s tebou bude jednoduché, přestože já nedychtím po životě, nechce se mi ho vzdát. Jen jsem si na něj zvykla. Ano, život je o zvyku. Při pohledu do zrcadla je mi jasné, že tady dlouho být zkrátka nemůžu. Všechny ty roky se smiřuji s tím, kdo jsem. Potom se zamyslím a řeknu si: "Přece jen jsem něco dokázala v tomhle krutém světě plném tvých škodolibých vynálezů a můj život nebyl marný. Něco jsem pro tenhle svět udělala." Vytrpěla jsem dost bolesti, protože jsem citlivá, vnímala jsem i trápení ostatních a poučila jsem se z toho. Nechce se mi ztratit vše, co si s sebou nesu od kolíbky až sem, k rakvi. Chtěla bych to ještě někde uplatnit. Mám pocit, že těch zkušeností je škoda.

Zbořila jsi všechnu mou víru. Nechci na tomto světě dál být, ale přesto se tě zeptám i na třetí otázku: Jaký smysl měl život?
Po celou dobu bytí na této děsivé a nádherné planetě mi unikal. Viděla jsem kolem sebe štěstí i smutek, ale z jakého důvodu? Proč jsem tu zůstala?