Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Již dlouho vím, že se počítačové hry těší velké oblibě po celém světě. Co víc, mimo konzumní produkt je v posledních letech také čím dál tím více lidí považuje za schopnou konkurenci jiných sportů a tedy po všech stránkách rovnocennou disciplínu, jaká by se snadno mohla rovnat nejenom takovému boxu, ale také třeba fotbalu, hokeji nebo i jiným známým sportům, které neodmyslitelně patří na mistrovství světa či olympiády.

Tyto sporty jsou ale především fyzické. Těch, jež jsou zaměřené především na psychiku, existuje poměrně málo. Z hlavy můžu okamžitě jmenovat například šachy. Nad dalšími bych musel dlouze přemýšlet a bůh ví, zda bych si vůbec vzpomenul.

Myslím si však, že jsme vstoupili do nového milénia po roce 2000 s tím, že nás čekají velké věci. Mezi ně by se mohlo zařadit i ono hraní počítačových her. Například v Jižní Koreji se těší velké popularitě a i u nás je mu na několika českých kanálech věnována nemalá pozornost. Proto je otázkou času, kdy si to konečně uvědomí i pořadatelé a komise a kdy budou počítačové hry brány za rovnocenné disciplíny. To si myslím já.

Přesto jsem ale trochu skeptický a domnívám se, že jen tak lehce to nepůjde. Stačí vzpomenout na to, že v dávné minulosti byla vyřazena disciplína literární a umělecká s tím, že za tyto disciplíny jsou normálně lidé více placeni než za ostatní sporty. Časy se změnily. A v mnohém. Nejenže se karty obrátily a sportovci teď mnohdy vydělávají nehorázné sumy, o nichž by se kdejakým umělcům mohlo jenom zdát, ale také získali řadu dalších výhod, které často až hraničí s nepochopením nad tím, jak něco takového mohlo vůbec vejít pod pojem sport. Sám nad tím žasnu a myslím si, že se věci tak trochu pomátly.

Tyto změny ale neodsuzuji, neboť si pokaždé řeknu, že je to přeci stejné jako s těmi počítačovými hrami. I k těm jsou lidé skeptičtí. Kdekdo si říká, že díky nim nikdo nemůže nic získat. Že je to ztráta času. Avšak pravda je jinde. Občas se obtížností mohou rovnat pokerovému turnaji nebo povedenému biliardu. A někdy je i překonat.

Počítačové hry tak podle všech měřítek patří - alespoň dle mne - na olympijské hry. Sportovci musí trénovat, aby byli nejlepší, musí si také často odepírat mnohé a musí být trpěliví a vynakládat nesmírné úsilí, neboť se pak ukáže, jak na tom jsou. Chyby nejsou povoleny a napětí to přináší stejné jako při sledování fotbalu.

Je jen otázkou času, kdy i počítačové hry najdou své místo na mistrovstvích. Zda to bude za rok, za dva nebo se to bude zbytečně táhnout další desítky let.