Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na otázku, zdali nás počítačové hry obohacují, či ochuzují, by se dalo v širokém kruhu lidí polemizovat hodiny a hodiny. Nicméně nad ní mohu zauvažovat i sám, vyjít ze svých zkušeností a poznatků.
Další otázkou je, jestli se zaměřím pouze na hry počítačové nebo i konzolové, které k počítačovým nemají často moc daleko, avšak v některých směrech jsou jim na hony vzdálené. Rozhodl jsem se, že zůstanu jen u těch počítačových.

Osobně jsem se s prvními PC hrami setkal v době, kdy jsem neměl ani to nejmenší tušení, jak budou vypadat v dnešní době. Bylo tomu někdy kolem roku 1997, kdy mi bylo pět let. Jelikož si z té doby moc nepamatuji, přesunu se do současnosti. V dnešní sortě her, které jsou na trhu - ať už zdarma (freeware), za peníze, případně ilegálně dostupné - se nemáte šanci sami vyznat. Nebo to snad dokážete? Samozřejmě tu jsou velké známé firmy, které mají na propagaci svých her dost peněz, ale často můžete narazit na hru bez propagace, která má na rozdíl od hry propagované za miliony korun i něco, co vám prospěje - ať už jde o procvičení logiky, reflexů, paměti, znalostí či čehokoli jiného. Proto se vyplatí je hledat.

Dávají nám hry něco? Dávají. A berou? Berou.
Jak jsem se zmínil již o chvíli dříve, mnoho jednoduchých, volně přístupných, ale i placených her nám může něco dát. Ovšem hodně her nám něco bere. Berou nám především čas, který by se dal využít lépe. Tím netvrdím, že čas strávený hrou počítačové hry musí být zpravidla ztracený. Pokud nemám lehce ovlivnitelnou psychiku nějakou FPS hrou, tak si ji mohu zahrát jak na odreagování, tak na zlepšení postřehu či taktiky při týmovém hraní a ostatní se nemusí bát, že začnu skákat z okna s domněním, že mi zůstane "30HP" nebo že začnu podřezávat ze srandy své známé.
Své opodstatnění mají FPS hry například i ve vojenském výcviku, jak tomu je zdárným příkladem dodnes velmi hraná hra Counter-Strike 1.6, kterou využila například Čína či jiné země k trénování svých vojáků za účelem zdokonalení bojových taktik. Tato hra, jež byla v této verzi vydána v roce 1999, je i po dvanácti letech jednou z nejhranějších her na světě. Například v tuto chvíli, čili pár minut před půlnocí, ji hraje něco kolem 50000 lidí. Na neoficiálních serverech to může být bez problému i dvojnásobek. Jedna z nejlepších a nejhranějších her, co kdy svět spatřil, stojí přitom jen "sto pade". Mimochodem, například ve Švédsku je podpora této či jiných her už pár let na takové úrovni, že tzv. "klany" nabírají profesionální hráče na plný úvazek a tito lidé mají hraní her jako normální povolání (samozřejmě mimo testerů velkých firem).

Další velmi významnou sortou her je bezpochyby žánr MMORPG a jejím nejznámějším představitelem všem známý World of Warcraft (WoW). Osobně jsem donedávna tuto hru zavrhoval, ale jen pokrytec pomlouvá něco, co nezkusí na vlastní kůži. Zkusil jsem a jedno konstatovat musím: hrozný žrout času. Nejenže hra zabere hodně času, on ten čas začne utíkat moc rychle a je ho najednou strašně málo. Dáte mi za pravdu, kdo to hrál? Určitě ano. Nebýt této výtky, je to krásná možnost, jak od reálných problémů uniknout do úplně jiného světa. Bohužel pro mnoho lidí se stává virtuální realita realitou reálnou, a to pak nedělá dobrotu. Tím spíš, když se k této hře dostane dítě a pak má zkreslený pohled na realitu a těžko se mu vysvětluje, co je správné. To ovšem platí i u výše zmíněného FPS.

Ve zkratce bych se ještě zamyslel nad hrami sportovními/závodními či flashovými, kterými je Internet přeplněn "k prasknutí".
U závodních či sportovních moc negativ nevidím, jsou dobré na odreagování, zlepšení postřehu, přesnosti. Avšak jedno negativum tu je. Pokud někdo bude hrát závodní hry nadmíru, nebudeme se asi divit, když bude mít pár měsíců po obdržení řidičáku 0 bodů. I kdyby za to nemohla sama hra, bude to určitě nasnadě. Bohudík, že žádného takového blázna neznám. Vy ano?
Na flashové hry se zaměřuje spousta webů, kde jsou seřazeny podle žánru, hodnocení uživatelů či jiných kritérií. Flashovky jsou podle mě přínosem tehdy, když slouží k procvičení logiky nebo třeba paměti či případnému odreagování. Bezpochyby jsou negativem, když slouží jako prostředek k tzv. prokrastinaci, kdy člověk - často student či zaměstnanec - odkládá důležité věci na později a hledá něco, čím by "zabil nudu". Dobře se káže voda a pije víno, že?

Vše, co jsem zde napsal, jsou čistě mé poznatky. Netvrdím, že jsou pravdivé. O hrách by se dalo napsat štosy a štosy informací; já se pokusil vybrat ty nejzásadnější. Kdybych to měl všechno nějak shrnout a pokusit se odpovědět na otázku v nadpise, zajisté bych řekl, že nás hry jak obohacují, tak i v jistém směru ochuzují. Ale jak tomu bude zrovna u vás, to musíte vědět sami. A víte to?

Myslíte si, že by tato práce byla kvalitnější, kdybych ji psal během odpoledne místo hraní "WoWka", nebo až teď o půl jedné v noci?