Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• zamyšlení s prvky líčení

Jednoho dne jsem doma neměla co dělat, a tak jsem si řekla, že se půjdu projít. Kousek od domu, kde bydlím, máme pole, z něhož vede cesta lesem. Ráda se po ní procházím a přemýšlím, ale když jsem se tak jednou procházela, uvědomila jsem si, že podzimní krajina není vůbec tak krásná, jak se zdá!

Všude kolem mě poletovaly listy, které jako by volaly o pomoc. Ztrácejí svou přirozenou barvu a mění se v něco, co nejsou. Zanedlouho začínají opadat a mrknutím oka přicházejí o své kamarády. Pomalu padají k zemi, kde po pár nocích, kdy jsou neustále ušlapávány těmi špinavými botami od bláta, pomalu, ale jistě usychají.

A co potom stromy? V zimě mají svůj bílý kožich, na jaře zase voňavé šaty z květin, v létě dokonce i náušnice z jablíček, třešní a spousty dalších plodin, které vykouzlí člověku úsměv na tváři, ale na podzim mají jen holá těla bez těch krásných šatů, náušnic a kožichu, jenž by je zahřál v chladných večerech. A tak jim nezbývá nic jiného, než čekat na jaro.

Počasí v těchto dnech také není nikterak krásné. Slunečné dny střídají deštivé a pochmurné, které připomínají spíše příchod apokalypsy. Lidé procházejí po ulicích bez nálady se zamračenými obličeji, na které přes hustou ranní mlhu není skoro ani vidět. Občas přijde i předčasný sníh, který většinou nevydrží ani celý den.
Sem tam nás ale podzim překvapí a na zlepšení nálady nás osvítí slunečními paprsky, jež nám tancují pod nohami.

Zvířátka, která jsme dříve potkávala v lese, jsou schovaná ve svých skrýších před studenými dny a vyčkávají na nadcházející jaro. Ptáci si balí kufry a odlétají do teplých krajin a svými krouživými pohyby na nebi jako by se s námi loučili.

Občas si říkám, že bych také nejraději odlétla někam do teplých krajin a přeskočila ten takzvaný podzim plný stresu, ale vždycky to překousnu a nějak tyhle podzimní dny přežiji. Přeci jenom se říká, že co tě nezabije, to tě posílí!