Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děsivá pomsta Tutanchamona, mýtus nebo skutečnost? Náhlá úmrtí objevitelů nesvědčí o ničem dobrém. Nepřispělo k tomu ani varování, které bylo nalezeno u vstupu do jeho hrobky: "Smrt svými křídly zahalí každého, kdo se odváží narušit faraonův spánek." Planá hrozba, varování vykradačům, či pravda pravdoucí? Howard Carter, objevitel hrobky, považoval toto za planou výhružku. Měl pravdu? Zvědavost byla silnější a touha po objevu nesmírná. Dělníci jej varovali, ale nedbal jich. Udělal dobře?

Musíme začít pěkně od začátku, abychom pochopili souvislosti. Mladý archeolog Howard Carter věřil, že v Údolí králů je hrobka, kterou zatím nikdo neobjevil ani nevykradl. Toužil ji nalézt. Hledal kousek po kousku, ale stále nemohl nic objevit. Prohledal křížem krážem celé Údolí králů a stále nic nenalezl. Zbylo jediné místo, kde nekopal. Věděl, nebo spíš byl přesvědčen, že tady musí něco být. Jenže jeho přítel a sponzor ztratil naději, odmítl dál financovat vykopávky. Carter přesvědčil lorda Carnarvona, aby alespoň jeden rok zůstal jeho oporou. Carter nechal kopat pod řemeslnickými chýšemi. Byl to osud, nebo náhoda? Nikdo neví, ale toto rozhodnutí bylo správné. 4. listopadu 1922 nalezl schodiště vedoucí snad do hrobky. Nechal odklidit suť a opravdu objevil vchod do hrobky. Zdálo se, že před nimi již někdo do hrobky vstoupil. Archeolog nechal zasypat schodiště a netrpělivě čekal na svého přítele Carnarvona. Společně vstupují do hrobky. K jejich velkému překvapení zjišťují, že se jim podařil objev století. Nalezli zde mnohé poklady, které doprovázeli mladého faraona jeho posmsrtným životem. Objevili samotný sarkofág mladičkého faraona. S předmětů jim přecházel až zrak, spatřili různé věci jako prapodivná nosítka s hlavou lva, velké sochy potažené zlatou fólií, různé šperky, šperkovnice vykládané slonovinou, faraonův trůn, žezlo ze zlata, modely lodí, velké množství zbraní, válečné vozy a další mnohé skvostné předměty. Jen stěží se dá představit, co mohly obsahovat hrobky významných faraonů, když hrobka mladičkého faraona skrývala takové bohatství.

Kdo byl mladičký faraon?
Mnohé se o něm neví. Je jisté, že vládl okolo poloviny 14. století před naším letopočtem. Na trůn zřejmě nastoupil jako devítiletý chlapec. O jeho vládě můžeme říci, že vrátil ztracenou moc kultu Amona. Zemřel pravděpodobně v 18 letech. Nestačil připravit svou pohřební komoru, a proto byl pohřbíván ve spěchu. Po jeho smrti vládne krátce kněz Aje a po něm generál Haremheb. Přesto je díky objevu Cartera nejznámějším faraonem.

V následujích letech čelil archeolog Carter domnělému prokletí. Náhlá úmrtí k tomu jen napomáhala. Novináři se předbíhali, kdo bude mít senzačnější článek. Hledali souvislosti ve všem. Píše se rok 1923 a ten přinesl smrt lordovi Carnarvonovi. Podlehl kousnutí nakaženého komára. Po Káhiře kolovala fáma, že smrt způsobilo kousnutí štíra, posvátného zvířete starých Egypťanů. Podle Carnarvonovy ošetřovatelky vypadl proud a než se jí ho podařilo nahodit, lord byl mrtev. Zanedlouho po jeho smrti zemřel lordův bratr i lordova ošetřovatelka. Počet náhlých úmrtí stoupal. Kanárek, jehož si Carter každý den nosil na místo vykopávek, zničehonic spolkla kobra. Náhoda? Náhle zemřel osobní tajemník Cartera. Smrt neminula ani profesora Lufleura, jenž zkoumal předměty nalezené v hrobce. Na řadu přišel i Carterův blízký spolupracovník Mace. Další vědec pracující v hrobce, doktor White, začal pociťovat tíseň, podléhal depresím, zmiňoval se o prokletí a zanedlouho se oběsil. Noviny - ať už v Londýně, New Yorku, Paříži či v samotné Káhiře - vymýšlely neuvěřitelné teorie, předbíhaly se a soupeřily mezi sebou. Jedny noviny dokonce napsaly článek pod názvem "Usirova kletba". Aby tomu nebyl konec, byl vyslán pozorovatel, který měl prozkoumat a zjistit bližší informace o kletbě. Snad další zlomyslnost osudu... I tento pozorovatel umírá. Během několika let zemřelo 17 vědců v plné síle a za divných okoloností. Byla to opravdu kletba, nebo jen souhra náhod? Proč se pomsta netýkala najatých pracovníků, kteří pracovali na vykopávkách a také se podíleli na objevu? Projevila se přílišná fantazie novinářů toužící po senzaci, nebo opravdu se mstil mladý faraon za vyrušení svého klidu?

Kdyby to byla kletba, proč by jí unikla nejdůležitější osoba, objevitel hrobky Howard Carter? Nebo to byl trest nejhorší sledovat smrt svých přátel a spoluobjevitelů? Zemřel až v roce 1939 v úplném zapomnění a bez zájmu novinářů a veřejnosti.

Ať už souhra náhod nebo prokletí faraona, nikdo nezapře, že tento objev pozitivně ovlivnil dějiny. Pomohl k dokreslení pradávného příběhu života starých Egypťanů. Tutanchamon se stal nesmrtelným, jeho jméno společně s jeho objevitelem Carterem nebude nikdy zapomenuto.