Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vždy, když dostanu za úkol napsat slohovou práci, jsem zoufalá. Vůbec netuším, které ze zadaných témat si vybrat ani co psát. Tentokrát se jednalo o úvahu a jedním z nabízených témat bylo přátelství. To mě tak trochu zaujalo, protože mi v tu chvíli začala v hlavě znít píseň od Petra Rezka: "Přátelství, to je někdy víc než láska, je to víra v to, že ruka svírá pevně jinou dlaň..." Tuhle písničku miluji, a tak jsem u tohoto téma zůstala.

A myslím, že přátelství stojí za zamyšlení. Protože je úplně jedno, jestli jsou člověku teprve tři roky, nebo úctyhodných osmdesát - přátele potřebuje každý. A obzvláště tady platí víc než kde jinde rčení: "Nezáleží na kvantitě, nýbrž na kvalitě". Známých má téměř každý z nás desítky, přátelé se dají spočítat na prstech, ale opravdového přítele má každý tak jednoho? A to když má štěstí... To je samozřejmě jen můj osobní názor, tak to cítím já a vy se mnou nemusíte souhlasit; můžete mít opravdových přátel třeba deset, pak mi nezbývá nic jiného než závidět.

Jak plynou léta, mění se často i přátelé. Je těžké si udržet jednoho po celý život, ale těm, co se to podařilo, to upřímně přeji, protože to je takový malý zázrak a je třeba si jej vážit. Každý by si ho přál, ale jen málokomu se podaří. Já sama jsem mívala jednu kamarádku, na níž velmi ráda a často vzpomínám. Znaly jsme se již od školky, chodily spolu na stejnou základní školu, do jedné třídy a celé roky seděly spolu v jedné lavici. Měly jsme společné zájmy, stejné známé a spoustu malých tajemství. Vyvedly jsme spolu nejednu lumpárnu. Střední škola nás tak trochu rozdělila, protože jsme se přihlásila každá na jinou. A tak přišli noví známí, nové zájmy...už jsme neměly vše společné. Naše přátelství získalo první trhliny, ale to jsme nakonec ustály a i nadále se "titulovaly" nejlepšími kamarádkami. Společně jsme prožily své první lásky i zklamání a vždy jsme se mohly jedna na druhou spolehnout. Vždy se bylo s kým smát i za kým se dojít vyplakat. Slíbily jsme si, že budeme kamarádkami navždy, že nás nikdy nikdo a nic nerozdělí. Jenže člověk míní, život mění... Já jsem se vdala a odstěhovala o 100 km dál. Následovalo pár dopisů a návštěv, které ale byly čím dál méně časté, až nakonec ustaly úplně. A tak skončila jedna pohádka o věčném přátelství. Postupem času jsem si našla novou přítelkyni, mám ji moc ráda a vážím si jí, ale na tu první přítelkyni z dětství nikdy nezapomenu a asi provždy budu vzpomínat jako na tu "nej"...

Teď by asi měla následovat charakteristika "ideálního" přítele. A asi by nebyl problém pár řádek "ideálními" vlastnostmi popsat. Mě však napadá jeden citát, autora si bohužel nepamatuji, ale ten citát myslím dostatečně vystihuje to, kdo je přítel: "Přítel je člověk, který zná tvoji minulost, věří ve tvou budoucnost a má tě rád takového, jaký jsi dnes." A je úplně jedno, že třeba není zas až tak úplně "ideální".

A na závěr ještě jedna citace: "Falešný přítel je horší než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš." (Lev Nikolajevič Tolstoj)
Myslím, že víc již nemám co dodat...