Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Proč jsem se rozhodla psát o tomto někdy sladkém opojení, jindy sebezničující závislosti?
Za svůj život jsem se setkala s lidmi, kteří konzumovali alkohol, ať již ve větším či menším množství, a zabývám se již hodně let otázkami a úvahami, jak tento lehce dostupný a velmi oblíbený nápoj v jakékoli podobě nám dokáže sebrat takřka vše.
Ze začátku sice záleží jen na nás, jak moc se s ním skamarádíme. Můžeme se s ním zprvu vídat jen příležitostně. Ale pokud se z něj stane náš věrný přítel, začneme zapomínat na svou rodinu, přátele a budeme se snažit k němu utíkat každou volnou chvíli. On nám přeci pomáhá vyřešit všechny problémy, do ničeho nám nemluví, dokáže nás zahřát a zbavuje nás zábran a bariér. To je ale kamarád! Ten dokáže udělat kus dobré práce a ne ty zástupy rádců, jak bychom měli žít.
V jeho přítomnosti si uvědomíme, že vše, co jsme se za celý život naučili a nutně k životu zatím potřebovali a uznávali, najednou ztrácí na hodnotě.
Chodit upravený, umytý = zbytečnost.
Být dochvilný, dodržovat morálku = zbytečnost.
On po nás nic takového nežádá, stačíme mu takoví, jací jsme, můžeme se klidně chovat hrubě, lhát rodině, přátelům...nevadí, nic nám nebude vyčítat, je to přeci náš přítel, náš únik z toho "dokonalého světa", který nás nechápe.
Můj táta také takového "přítele" našel a rozuměl si s ním velmi dobře. Občas mu dal sílu, aby zbil naši mámu, jindy "spolu" vpadli k nám do dětského pokoje, táta si na balkóně uřezal šňůru na prádlo a chtěl se oběsit na zahradě.
Nakonec se spolu zamkli na záchodě a nevím, kdo z nich dostal ten nápad spolykat ty tuby prášků.
Jedno bylo ovšem jisté, bylo to rozhodnutí poslední.
Je to už spousty let a já se už dnes neptám, proč nenašel toho přítele aspoň ve mně - bylo mi tehdy 15 a měla jsem co dělat sama se sebou, a přitom "přítel" alkohol byl vždycky k dispozici a rád.
Dnes se kamarádí s mojí tetou...
Vždycky si strašně potrpěla na módu, chlapi se za ní otáčeli, byla to fakt kočka. Na každé rodinné oslavě to dokázala pěkně rozjet. Vyrůstala na Rock'n'Rollu a tanec měla prostě v krvi.
Dnes občas nestačí dojít ani na záchod. Tělo má samou modřinu od věčných pádů a čas od času si poleží v nemocnici. Je přikurtovaná, aby si nevytrhla všechny ty hadičky, co má na sobě napojené. Jednu s výživou (jelikož už ani nejí), jednu na výměnu krve, které se jí nedostává, a také cévku do močového měchýře. Naposledy ležela na JIPce, protože jelikož má tvrdá játra, krev se jí začala hromadit v žaludku. Nejsem žádný doktor, takže to popisuji jen laicky.
Myslíte, že tohle přátelství má opravdu takovou cenu, že jsme ochotni mu obětovat takřka vše?
Než se do takového svazku pustíte, zvažte všechny důsledky, které to může přinést.
Zůstaňte svobodní a za svého přítele si vyberte svůj rozum...

Nepatřím mezi vás mladé studenty, ale začala jsem si dálkově dodělávat maturitu a slohová práce mě také čeká, tak mi toto téma přišlo docela zajímavé...