Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čím bych nikdy nechtěl být? Nad touto otázkou většina lidí moc nepřemýšlí a z úst jim vyleze to, co jim na jazyk přišlo, aniž by nejdříve promysleli všechna pro a proti. Je to naprosto přirozený jev, protože každého už od útlého věku přitahuje a odpuzuje něco jiného a podle toho také vypadá jejich odpověď. Vzpomínám si, že touto otázkou jsem se delší dobu zabýval, když jsem byl menší a došel jsem k závěru: Nechci být lékařem!

Kdybych začal hledat první proti, musel bych se ohlédnout o několik let zpět, když jsem ještě chodil do školky. Jelikož jsem byl malé dítě, tak tento důvod nemá příliš velký vliv na mé současné rozhodnutí o mém povolání, ale tehdy se mi zdál být důležitý. Jako malý jsem si hrozně nerad myl ruce a představa, že bych si musel mýt ruce několikrát denně, byla pro mě nepředstavitelná. Myslím si sice, že mytí rukou nemá v oblibě většina malých dětí, i když se třeba chtějí stát doktorem, ale pro mě to v tu chvíli byl jasný důvod k tomu, proč nebýt doktorem. Jsem si jist, že dospělý člověk by nad tímto důvodem mávl rukou či se dokonce zasmál, ale většina dětí by jen nechápavě koukala, čemu se to ten dospělý směje.

Čím starší jsem byl, tím více záporných vlastností tohoto povolání mě napadalo. Další věc, která by mi vadila, by byl pohled na člověka, který je vážně nebo dokonce smrtelně nemocný. Držet v sobě pocit, že toho člověka nemohu vyléčit nebo mu jinak pomoci, by byl pro mě nesnesitelný a přitom já bych byl ten, jenž by měl lidem pomáhat od nemocí a léčit jejich zdraví. Tato bezmocnost by byla něco, přes co bych se asi nedokázal přenést. Představa, že sanitkou přijede těžce zraněný pacient, který potřebuje rychle operovat, a já bych byl jediný, kdo by se toho mohl ujmout, je pro mě dost stresující. A pomyšlení na to, že bych mohl něco zkazit nebo při něčem zaváhat, mi na sebevědomí moc nepřidá.

Spousta lidí se nechce stát lékařem, protože nechtějí trávit příliš dlouhý čas studiem. To je také jeden z důvodů, proč i já se nechci stát doktorem. Ne že bych nechtěl studovat na vysoké škole, ale určitě mi dáte za pravdu, že studium medicíny se považuje za jedno z nejnáročnějších. Vycházím z vlastních zkušeností, protože mám sestřenici, která se pro medicínu rozhodla, a to, co vše musela nastudovat a podstoupit, aby prošla základními zkouškami, by rozhodně každý nezvládl. Obzvlášť když se rozhodla pro anesteziologii. Při této práci je potřeba velké opatrnosti, protože pokud dáte pacientovi přehnanou dávku anestetik, může to mít katastrofální následky.

Mezi další záporné věci určitě musím zařadit pracovní dobu. Lékař pracující v nemocnici na jednotce intenzivní péče nebo v záchranné službě si čas, kdy bude pracovat, příliš upravit nemůže. Pokud přijede pacient s úrazem a lékaři končí pracovní doba, rozhodně by si neměl dovolit nechat pacienta čekat do dalšího dne nebo ho posílat do jiné nemocnice, protože nemůže pořádně odhadnout rozsah zranění. Někteří lékaři dokonce nemohou strávit svátky nebo jiné významné události doma s rodinou, protože povinnosti jim to nedovolí.

Jedna z posledních věcí, se kterou bych měl problémy, by byla určitě současná úroveň a pracovní podmínky našich lékařů. Sice o tom moc nevím, ale pokud je pravda to, co se povídá, tak zrovna není ideální čas na to stát se lékařem. Zmínit bych mohl třeba současné prostředí pro personál v nemocnici nebo spoustu věcí ohledně mezd. Když vezmu v potaz kupříkladu to, že lékař, jenž zachraňuje životy a pečuje o zdraví lidí, dostává vyplacenou přibližně stejnou výši mzdy jako třeba taxikář, tak asi něco nebude v pořádku. Lehce mi to připomíná dobu komunismu, kdy tato pravidla platila a rozhodně si myslím, že v tomto ohledu to nebylo správné. Jak může lékař s vysokou školou být srovnáván s řidičem taxi, který nemusí mít třeba ani maturitu?

Nakonec bych vše shrnul do pár jednoduchých vět. Práce lékaře je velice těžká a pochybuji, že bychom se bez ní obešli, ale radši bych ji přenechal jiným lidem. Určitě nemůžu říct, že by mě nelákalo zachraňovat životy, ale chybí mi k tomu odvaha, a to je také důvod, proč si lékařů tak vážím a smekám před jejich odhodláním a jejich každodenní prací.