Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když si položím otázku: "S kým bych si chtěla vyměnit život?", tak mě v první řadě napadne spousta lidí, více či méně známých. V zápětí si však uvědomím, že je to hloupost. Měnit si s někým život. Už jste to někdy slyšeli? Vždyť to ani nejde! Já vím, že je toho plná televize, ale pochopte, že to v reálném životě není možné.
To bych si mohla říct: "Kája Gott zase vyhrál Slavíka a zítra bude mít koncert na Hradě. To by se mi líbilo, vyměním si s ním život." Prásk a budu žít život Karla Gotta. A co chudák Kája? Ten si se mnou život měnit určitě nechtěl. Teď je zase úplná "nula" a musí si kariéru budovat znova. To přece není spravedlivé. Nebo bych šla po ulici, potkala nějakého bezdomovce a ten si řekl, že chce žít můj život a já bych se najednou ocitla někde pod mostem a o životě, co jsem žila dřív, bych si jen mohla nechat zdát.
Namítáte, že nemusí být změny na první pohled negativní, že se můžu stát třeba bohatou? Ano, mohla by mě například potkat známá a bohatá herečka a já bych se tak stala slavnou a bohatou. Ale tím bych také ztratila své soukromí a třeba o popularitu vůbec nestojím.
Že kdyby se mi ten život, který na mě právě "připadl", nelíbil, že můžu žít život někoho druhého? To je pravda, ale jak znám lidi, za chvíli by si tímto způsobem začali dělat naschvály a místo krásných chvil bychom zažívali hotové peklo. Například bych zjistila, že sousedka vyhrála ve Sportce, tak bych si řekla: "Šup, ať žiju život paní sousedky. Vyhrála peníze, tak proč bych je nemohla utratit místo ní." Paní sousedka by si to pochopitelně nenechala líbit a nějak by se mi pomstila. A tak by to mohlo jít pořád dokola.
Proto si myslím, že pokud by šlo měnit si s někým život, tak by to mělo být nějakým způsobem omezené. Kdyby si každý mohl vyměnit život jen jednou, tak myslím, že by si důkladně promyslel, s kým si ho změní, protože už by své rozhodnutí nemohl zvrátit a musel by žít zvolený život až do smrti.
Ale abych neviděla jen to špatné. Myslím, že pokud bych mohla žít život někoho jiného, tak bych například zjistila, jak se mám dobře, když nejsem slavná ani bohatá. Nemusím se před nikým schovávat, aby náhodou nezjistil, jakou mám ráda zmrzlinu nebo jaké nosím plavky a neudělal z toho atrakci skoro pro celý svět. Nemusím se bát, že mě přepadnou a okradou nebo dokonce unesou, a to jen proto, alby získali výkupné. A pokud by ze mě byl, jak se říká, člověk z okraje společnosti, možná bych přišla na to, jaké mám štěstí, že žiji takový život, jaký žiji a že si toho ani nevážím, nebo o tom dokonce ani nevím.
Přesto všechno připouštím, že kdyby mi řekli, že si s někým můžu svůj současný život vyměnit, začala bych přemýšlet, s kým by to asi bylo. Netrvalo by dlouho a asi bych na to přišla. Ne, není to žádná zpěvačka ani herečka. Není to nikdo, vlastně jsem to já. Proč nikdo známý nebo alespoň bohatý? Protože nikdo nemá takový život, jaký bych si představovala, nebo spíš jaký bych požadovala, když budu ochotna vzdát se toho života, jaký žiji a na jaký jsem si zvykla. Vzdát se své rodiny, přátel, věcí, které mám ráda jen kvůli penězům, slávě, nebo něčemu jinému, proč bych si ten určitý život vybrala. Raději budu dál žít svůj život a pokud se mi nebude líbit, můžu se ho snažit změnit.