Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na židli proti mně seděla milá, rozverná slečna. Všechno okolo ní zářilo v odlesku jejího úsměvu a já jsem se musela smát taky. Všichni se smáli! Ona je ten člověk pověřený prosvětlováním našich životů, ona to jediná vždy spolehlivě dokáže.
Ale jako slunce překrývá mrak i život občas ukáže své temné stránky. Láska i nenávist, trápení, žárlivost, závist, méněcennost...smutek. Naproti mně seděla smutná a podrážděná dívka. Co se jí stalo? Nechce mi to říct. Proč? Je to její povaha. Ale každý má někdy špatný den, nechám ji být. Zítra zase určitě přijde v barevném svetru a úsměvem od ucha k uchu.
Je to už tři dny. Naproti mně sedí slečna v barevném svetru, úsměvem na tváři a jizvami na zápěstí. Úsměv není od srdce, jen aby se neřeklo. V pravém světle ho vidí jen ten, kdo se jí věnuje a baví ji. Ten, kdo převzal na chvíli její žezlo, které jí vypadlo z rukou. Nebyla už schopna ho nést, protože její ruce byly slabé a krvácely. Kdo jí to udělal? Ona sama? Ne! Musí za tím někdo být! Že by se začala řezat proto, že svítí slunce, zpívají ptáci a kvetou kytky? Kouká se na mě. Vím, že teď jí můžu pomoct. Teď ještě ano. A proto...
Brouku, mám taky problémy a věř že hodně. Nosím je v sobě a nikdo se nikdy nedozví, co mě trápilo. Odnesu si to s sebou do hrobu. Ale ne teď! Až budu stará, sklerotická, nebudu se moct ohnout...až bude můj život naplněný. Myslíš si, že jsi stará? Nejsi. Jsi malé a zdravé pískle. Máš zlomené srdce a pořezané ruce. Mysli na sluneční paprsky, ne na déšť, na gumové medvídky a ne na koprovku! Mysli na kamarády! Co bychom tu bez tebe asi dělali? Myslíš, že tě nepotřebujeme? Dost se mýlíš. Prosím, já tě PROSÍM, nesmíš odejít! Nemysli na ty, kteří nemyslí na tebe. Zahoď ty žiletky, které svíráš v ruce. Zahoď je! ZAHOĎ JE A NIKDY UŽ JE NEHLEDEJ!!! Já tě prosím.
Dívka otočila hlavu a po tváři se jí skutálela slza. Rozmýšlí se. Po chvíli na mě ještě pohlédla a v mžiku se zvedla a utekla. Pryč ode mě. Bolelo jí to, co jsem jí řekla. Mě to ale také bolelo! To, co jsem jí říkala, i pohled na ni. Teď nevím, kde je a co dělá. Zítra už ji možná neuvidím anebo...nebo se znovu vrátí slunce, které sice má problémy, ale umí je řešit i jinak než...
Já, my potřebujeme slunce!!! Potřebujeme tě!
Přečti si to a přemýšlej o tom. Jeden neuvážený tah ruky a já, my už tě nikdy neuvidíme! Ale já...MY ti věříme. Zabít se kvůli jednomu člověku? To ne. Co by dělalo tisíc ostatních? Přemýšlej o tom a ZAHOĎ TY ŽILETKY!