Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Samota je všude kolem nás. Záleží na nás, zdali s ní budeme bojovat, nebo se jí necháme pohltit. Prosím, bojujte ze všech sil a ukažte těm, kteří to vzdali, světlo naděje, vždyť ona umírá poslední.

Myslím, že stále ještě bojuji.
Když vyslovím slovo samota, zamrazí mě v duši a pak stále slyším to strašné slovo SÁM, SÁM. Stále to vidím a slyším v mé mysli. Představte si, že stojíte uprostřed davu a ze všech svých sil křičíte o pomoc. Křičíte, ale nikdo vás neslyší. Není to proto, že by byl dav hlučnější než vy a váš hlas v něm proto zanikl. Nikdo vás neslyší proto, že žijí v jiném světě. Oni nevidí do vašeho světa, který se značně liší od toho jejich. Váš svět je plný beznaděje a nicoty, nic pozitivního. Nikdo k vám nemůže.
Stále ještě stojíte v davu lidí a bezmocně křičíte. Vidíte lidi, jak jdou kolem vás, a když vás minou, ani se neohlédnou. Nikdo vám nepohlédne do očí, nikdo vám nepodá ruku, nikdo vám neřekne: "Pojď, nestůj tady tak. Já jsem tu s tebou."
Tolik toužíte po těch slovech. Jsou prostá, ale krásná a taky krásně nedostižná. Nikdo, jen vy, vaše myšlenky a přání. Stojíte v davu lidí a křičíte o pomoc. Nikdo vás neslyší a vy pláčete. Pláčete nad svou samotou, nad samotou lidí. Vaše slzy stékají na zem. Jsou jako kapky krve, které vám vytrysknou z rány. Vaše slzy jsou krví vašeho srdce. Vaše duše krvácí, pláčete. A není nikdo, kdo by vám podal ruku a řekl: "Neplač, jsem tu s tebou."
Stačí tak málo a přitom tolik. Ticho a tma vás provázejí. Jen ty jsou věrnými přáteli vašeho srdce. Není však o co stát. Jdete temnou ulicí plnou stínů. Lampy nesvítí, ani jedno okno nezáří teplem domova. Jste sami. Nepochopeni, uráženi, sami. Máte chuť se zastavit. Vystoupit z vlaku života. Proč žít dál? Pro koho žít...
Víte, co se stane, když vystoupíte z jedoucího vlaku? On nezastaví, jede dál. Jste přece jenom člověk, jeden z mnoha. Mnozí jsou váženější a důležitější než vy. Nejsou sami.

Už nestojíte v davu lidí, ani už nekřičíte. Vzdali jste to.
Bojím se dne, kdy to vzdám i já. Bojím se, že až vystoupím z vlaku, on nezastaví. Pak už se neuvidím v davu lidí, ale v nekonečném prostoru, v pustině, která neexistuje. Jen vy a váš stín. Jste sami a celým svým tělem vnímáte to slovo SÁM, SÁM.

Blahoslavení ti, kteří nejsou sami, neboť nalezli sebe a smysl svého života.