Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Šaty dělají člověka..." Už dávno zažité slovní spojení, podle kterého se řídí mnoho lidí v přesvědčení, že tomu tak opravdu je. Položme si však otázku: Není to obráceně? Tedy - mám na mysli - není to tak, že podle toho, jaký člověk je, si také vybírá své oblečení? Nebo si snad myslíte, že kdybych se navlékl do černého, tak by ze mě byl "metalista"? Tak k tomu bych se vážně nesnížil. A tu věc, jíž "metalisté" říkají hudba, bych si do uší dobrovolně rozhodně nedal. Ale to odbočuji. Vraťme se tedy nazpět k oblékání.

S jednou věcí souhlasím, a to s tím, že podle oblečení je možné poznat, jaký má daný člověk, jehož jsme potkali, zájmy, co právě dělá a v některých případech i jaké má povolání.
Tak například vezměme si ty klasické, ponižující stejnokroje, které jsou lidé v některých zaměstnáních nuceni nosit. A nejhorší je, když si je někdo ani neumí upravit k pohledu svému. Pak to dopadá tak, že průvodčí ve vlaku nosí kalhoty zaražené až někde...dobře, nemá cenu to více rozvíjet. Ještě že tím vlakem jezdím jen někdy.
Samozřejmě, vše má jak své nevýhody, tak i výhody. Třeba takové servírky v halenkách, u nichž používají jen polovinu našitých knoflíků.

Nejen pracovní oděv je takříkajíc "práskač". Když totiž přijde moje sestra domů z jejího milovaného orientačního běhu, tak si o ní rozhodně nepomyslím, že vymetala taneční parkety někde na diskotékách. (Zde však přichází otázka - považuje se bláto, pod jehož nánosy není to, co má člověk na sobě pod ním, pořádně rozeznatelné, za součást oděvu?)

Pak zde máme takové ty příležitosti, ke kterým je přímo určeno, v jakém stylu by měl oděv, který si vezmeme na sebe, být. Tak například nedávno jsem díky nápadu jisté nejmenované kamarádky navštívil divadlo. (Možná se budete divit, ale až zas tak nevzdělaný nejsem.) Ale popravdě řečeno, jednou za rok by mi to stačilo. Proti představení nic nenamítám, to bylo dobré, ale ty kalhoty... Při představě, že bych měl v takových kalhotách chodit každý den, radši ani nedomýšlím, co by se se mnou stalo.

A co třeba kdysi. Kam se podělo přesvědčení, že ženám kalhoty nepatří? Nepůsobilo by to zajímavě, kdyby každá holka, kterou bych potkal, neměla na sobě sukni (nebo třeba víc sukní, když by zrovna byla zima)? A třeba takové klobouky. Mně by se to líbilo, kdyby byla pokrývka hlavy součástí oděvu i u chlapů a ne jenom u žen. Přece jen - proč bychom měli být oproti ženám znevýhodňováni? Celkově - těch doplňků oblečení se vypařilo hrozně moc. Co třeba takové rukavice? Víte, jak je to praktická věc, když se v zimě ve škole netopí? Možná je tohle všechno následkem dospívání lidstva. Třeba někomu konečně došlo to, že je dosti nepohodlné chodit v pěti těžkých sukních, nosit celý rok dřeváky, místo brýlí si na nos pokaždé, když si chcete někoho prohlédnout, nasazovat skřipec, ke každým šatům si nechat dělat jiný klobouk, aby k nim ladil a pak si ještě dávat pozor, aby vám nespadl nebo se nepomačkal a co já ještě vím...

Na závěr bychom to tedy všechno mohli shrnout. Došli jsme k výsledku, že šaty nedělají člověka, nýbrž že lidé a celé lidstvo si přizpůsobuje oblečení podle toho, na co ho potřebuje a jak mu vyhovuje.