Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Za nedlouhou dobu své existence se podařilo televizi najít si svůj koutek v naprosté většině domácností. Ty české netvoří přirozeně žádnou výjimku. Pojďme se nyní společně zamyslet, co nám může tato kouzelná bednička nabídnout, i nad opačnou stranou mince. Projděme se po pomyslných lukách domácího nevelkého televizního trhu. Pohodlně se usaďte, právě začínáme!

Nebudeme si nic nalhávat. Televizní trh je trh jako každý jiný, a tudíž i zde platí pravidlo "něco za něco". Primárním cílem každé televizní společnosti je dosažení zisku. My, konzumenti, jsme poměrně snadnou kořistí a čím více se nás nechá zlákat a upoutat k přijímačům, tím více se plní konta úspěšných lovců příjmy z reklamy. Ale co našim nejlepším, nejlaskavějším a nejvzácnějším divákům naservírovat? Nabídka je vskutku více než pestrá...

Zkoušeli jste někdy prolistovat prachobyčejným televizním programem? Že Vás tam nic nezaujalo? Jak je to jenom možné? Vždyť lákadel se přeci nabízí celá řada. Přes automotoristické, filmové, hudební, kulinářské, pátrací, publicistické, rádoby publicistické či sportovní magazíny, nejrůznější dovednostní a vědomostní soutěže, dokumenty ze všech koutů světa, filmy, estrády a estrádičky vede cesta až ke zbožňovaným i zatracovaným telenovelám. Tápete, co si vybrat?

Ráda bych se teď chvíli věnovala posledně zmiňovanému. Ano, telenovelám. A to zdaleka ne proto, že bych patřila k zarytým fanynkám tohoto žánru. Ovšem nechci je ani pro nic za nic odsuzovat a odkazovat do televizního archívu, jak je posledních pár týdnů v módě. Zmiňovat se o ponuré obsahové stránce těchto "veleděl" by bylo pouhým nošením dříví do lesa, ale přiznejte se! Také čas od času sledujete tyto nijak nenáročné příběhy s donekonečna se opakujícími dialogy a zápletkami? Od samotného počátku sice víte (nebo alespoň tušíte), že zazvoní zvonec a vše dopadne jako v pohádce, ale přesto znají telenovely recept na něco pozoruhodného. Dokáží den co den, díl za dílem přitáhnout neuvěřitelná kvanta lidí. A to je oč tu běží, ne? Kritici mohou spílat sebevíc, rvát si vlasy, apelovat na diváky, aby přestali sledovat tento škvár, ale je to jako promlouvat k hluchoněmému. Kde v sobě telenovely tu magnetickou sílu berou? Svědčí jejich sledovanost o našem vkusu?
Tradičně nejširší a nejrozmanitější diváckou základnu si vydobylo televizní zpravodajství. Je tedy třeba diváka do sytosti nakrmit, hlavně aby mu u nás chutnalo a zítra se k nám opět vrátil. Nevím jak Vy, ale mě občas zaráží, kam až jsou senzacechtiví reportéři ochotni zajít. Vedoucí zpravodajství argumentuje tím, že předkládá pouze to, co chce průměrný divák vidět. Průměr je sice hezké slovo, ale nic moc neříkající. Kdo je tedy dle televizního žargonu průměrný? Kam se poděla nějaká etika?

Stalo se téměř železným pravidlem, že se na stránkách nejrůznějších periodik i na obrazovce samotné přetřásá vliv televizního vysílání na děti a mládež. K jakým výsledkům tato debata vlastně vede? U dětí čím dál rapidněji narůstá násilí, jejich slovník také mnohdy neoplývá příliš vybranými výrazy. Ale nelze vše svádět pouze na obsah vysílání. Vždyť jak se děti před obrazovku dostaly? Neměl by jim někdo vysvětlit, že ne vše, co mají možnost na ní spatřit, je správné? Ano, měl! A já se ptám, kde jste, milí rodičové? Může to znít trochu drsně, ale televize působí i jako "odkladiště dětí". Kde se stala chyba? Proč nenabídnout své ratolesti nějakou alternativu? Vyrazit do přírody, na procházku pokochat se krajinou, přečíst si knihu nebo si jen tak popovídat s rodinou? Propána, co mě to vůbec napadlo! To už se dnes tak nějak nenosí... Není to škoda?

Jistěže ne vše, co televize předkládá svým konzumentům, je nutně brak, kýč a zlo. Najdou se i programy, které potěší milovníky kvality. Stačí dobře hledat, nezbloudit v onom děsivém labyrintu konzumu. Jenže to má přinejmenším jeden háček. Velmi často nastává situace, že musíte dlouho předlouho ponocovat, případně se nadopovat několika šálky kávy, abyste vydrželi a nepodlehli spánku dříve, než začne Váš očekávaný program. Uznejte sami, kdo by měl chuť dívat se na něco duchaplného nebo naučného v hlavním vysílacím čase? Moc by z toho asi "nekáplo". Zkusme nyní aplikovat ono pravidlo "něco za něco". Ano, dám Ti kvalitu, milý diváku, ale počkej, nebo nečekej, sleduj, a nekritizuj! Opravdu nelítostný boj. Kdo myslíte, že nakonec zvítězí? Onen utlačovaný divák vyhledávající kvalitu nebo jej převálcuje drtivé stádo ženoucí se za kýčem a senzací?

Když už byla řeč o vkusu, co je vlastně vkus? To, co se líbí mně? To, co se líbí Vám? To, co se líbí pěti procentům intelektuálů v této zemi? Je-li jich mezi námi čirou náhodou vícero, předem se omlouvám. Každý z nás je naprostý originál, a proto se nelze divit, že na co já nedám dopustit, Vy zatracujete. Stačí pouze trocha tolerance. Proč neustále vytvářet nějaké škatulky? A kdo vůbec určuje hranice mezi dobrými a zlými programy?

Jsou mezi námi i tací, kteří žádný přijímač nevlastní a dokáží se bez něj obejít. Večery se dají trávit i jinak a budete-li tápat, klidně se jich zeptejte jak.

Televize má obří moc, ale záleží jen na nás, kolik ze svého volného času jsme ochotni pro ni ukrojit. Na jedné straně nás může bavit, učit, ukazovat nové věci, informovat, ale také děsit, šokovat, nudit a otupovat. Mimochodem, co budete dělat dnes večer?