Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Někdy nastanou chvíle, kdy v sobě pociťujeme úzkost a smutek. Kdy nám nezbývá nic jiného, než pouze přihlížet na to, jak moc pocitů se v nás hromadí. Když už poté cítíme jen silnou beznaděj a vztek, myslíme si, že můžeme všechno změnit. Avšak pravda je úplně jiná! Nemůžeme totiž vůbec NIC!

Ta úzkost čím dál více roste. Máme potřebu se někomu svěřit. Jedno přísloví praví, že na všechny problémy nejsme sami, že máme přátele, kteří nám pomohou. Ale najednou nic... Není nikdo, komu bychom natolik věřili, abychom se mu se vším svěřili. Nikdo nechce naše problémy slyšet, nechce je řešit, natož přiznat, že vůbec existují... A tak se svalíme na postel, skrčíme nohy a schoulíme se do klubíčka. Do klubíčka, do kterého nepronikne nic. Žádná bolest z okolí, pouze jen a jen ta naše...

Schouleni v klubíčku slyšíme jen malé vzlykání. Uvnitř sebe pláčeme a křičíme o pomoc... Jenže nikdo nás neslyší. Jen my sami sebe. V takových chvílích nám nezbývá nic jiného, než požádat o pomoc slzy.

Slzy jsou mnohdy lepší než jakákoli pomsta. Proč bychom měli opakovat to, co se stalo nám? Proč udělovat tolik bolesti, jako dali oni nám? Jsme přece lepší a i přesto v sobě držíme tolik bolesti. Neudržíme-li své emoce a vpustíme-li je do reality, může se nám stát, že uděláme chybu, jíž budeme celý život litovat.

A pakliže se ve svých přátelích už tak moc zmýlíme, máme jistotu, že naše slzy zůstanou pořád s námi. S každou naší slzou odplouvá i kousek té bolesti. I ta nejmenší slzička nám pomůže odplavit naší úzkost. A nám se uleví více než z pomsty našim falešným přátelům.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/zamyslenia/slza.html