Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Smrt. Slovo, z něhož nám vždycky zamrazí a které nám nahání strach. Smrt je něco, před čím zkrátka neutečeme, i když se o to mnozí pokoušeli. Smrt znamená vlastně konec, tečku za životem, po níž už nic není, tedy z pohledu ateistického. Z náboženského se to může lišit. Křesťané doufají, že se dostanou do nebe. Východní náboženství jako například buddhismus či hinduismus věří zase v reinkarnaci, tj. "život po životě", kdy se nebožtík po své smrti převtělí do jiné osoby nebo zvířete a v této podobě žije dál až do té doby, dokud znovu nezemře, aby se posléze opět znovu převtělil do jiného stvoření. Ačkoliv se nám to může zdát poněkud nepravděpodobné, na světě takové případy jsou a ani nemusí být buddhistického či hinduistického původu. Slavným případem je Anna Franková, slavná židovská spisovatelka, jež zemřela mladá na sklonku války. Dnes je z ní údajně Barbro Karlén, úspěšná švédská básnířka a spisovatelka. Tato žena tvrdí, že má vize z koncentračního tábora a z Annina života. Ovšem stále tu jsou určité pochybnosti, a tak to celé zůstává záhadou.
Vraťme se nyní ke smrti bez ovlivnění náboženství.

Smrt může přijít neočekávaně, kdykoliv můžeme dostat infarkt, mrtvici, na ulici nás může někdo napadnout, zabít, nikdo z nás nemá jistotu, kdy mu smrt zaklepe na vrata. Jak by to bylo pěkné, kdybychom věděli, že zemřeme přesně v devadesáti letech a pěti měsících. Leč, bohužel, to není možné... Pochopitelně záleží taky na našem zdravotním stavu, který nás neméně ovlivňuje. Když jsme kardiaci, můžeme počítat s infarktem při větší námaze, avšak nevíme, zda jej přežijeme, nebo ne. Někdo má za život šest záchvatů a je jako rybička, jiný je po třetím už natolik zesláblý, že další stoprocentně nepřežije. Ovšem s touto problematikou se spíše potýkají starší lidé. Mladší mohou být také nemocní, ale spíš si své úmrtí zaviní mnohdy sami, nyní tu mluvím o autonehodách.
Každý den někdo zemře na silnici, denně někdo nabourá. Samozřejmě by se to dalo řešit - řidiči mohou jezdit opatrněji, dodržovat předpisy, i když je nekontrolují policisté.
Ale to jen málokterý člověk učiní. Většina si neuvědomí všechna rizika a poté je už pozdě. Ani nemít auto nic neřeší, bezohledný řidič vás může přejet i na chodníku.

Jak vidíme, i k smrti můžeme přijít "jedna dvě", k životu vůbec někteří z nás nepřistupují rozumně. Ženou se za bohatstvím a originalitou, aby ukázali, že jsou nejlepší a mnohdy přitom ztratí to nejcennější. Život je dar a smrt je trest - trest pro ty, kteří k němu přistupují nezodpovědně.
Jak by to bylo pěkné, kdyby se každý dožil devadesátky. Bohužel k tomu nikdy nedojde, dokud tedy někdo neobjeví sérum nesmrtelnosti, což je ovšem málo pravděpodobné.

Zkrátka života bychom si měli užívat a na smrt myslet jen jako na strašáka, bát se jí a uvědomovat si všechna rizika, která nám hrozí. Pak snad pochopíme, proč tu vlastně jsme: nenarodili jsme se proto, abychom zemřeli, nýbrž proto, abychom žili...