Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý má svůj sen, který by si rád jednou splnil. Člověk beze snů? To snad ani není člověk, ne? Tyto a další věty slýcháme z mnoha stran, stále a pořád dokola. Jak se říká: "Na každém šprochu je pravdy trochu." Opravdu skoro každý z nás má nějakou tajnou představu-sen, za kterým si jde nebo by se mu alespoň velmi rád přiblížil. Avšak odkud se takové sny berou? Je to stále jen na nás, co si vybereme? Dle mého názoru tedy rozhodně ne. Člověk, ať chce či nechce, je ovlivňován spoustou věcí a jevů, které jeho tužby a sny vedou tím "správným" směrem.

Tím prvním a určitě nejdůležitějším ukazatelem jsou naši rodiče, to, jak nás vychovali, nás v mnohém determinuje. Zdali dobře, nebo špatně, to ví snad jen Bůh a správce našeho bankovního účtu.
Rodiče na své děti často přenášejí své sny. Může se ale stát, že ani ony v jejich realizaci neuspějí, a tak je předají dále svým dětem, ty zase svým a takto bych mohl pokračovat donekonečna. Vzniká tedy jakýsi koloběh snů se spoustou mezičlánků, které jej postupně zvětšují a zvětšují.

Dalšími bezesporu velmi určujícími prvky našeho rozhodování jsou prostředí a prostředky, jež nás dennodenně obklopují. Z masových medií, z každého rohu a volného místa na nás "vykřikují" reklamy a jejich otřepané fráze o americkém ideálu "self-made mana": "Když budete chtít, dokážete naprosto vše, co si budete přát. Neexistuje omezení, stačí jen vaše vůle a víra, že zvládnete cokoli." Jenže, ejhle, po dvou bankrotech si někteří lidé uvědomí, že to takhle opravdu nejde. Začnou přemýšlet a následně zjistí, že jsou opět na začátku a neví, co si počít.

Posledním, někdy velmi jednoduchým, jindy opravdu složitým způsobem je lidská motivace. Získat ji můžeme skoro odevšad, záleží jen na nás, čemu se podvolíme. Můžeme dát na "stoprocentně" osvědčené rady astrologů, kartářek, věštkyň a jiných pochybných existencí či se řídit horoskopy, jež nám vždy řeknou, co nás čeká příští měsíc nebo budeme hledat pomoc u svých nejbližších přátel, kamarádů, rodiny.

Z výše napsaných řádků vyplývá, že naše mysl, tužby, sny a přání nejsou již jen naše, ale vlastně všech a všeho, co je kolem nás. Co teď s tím? Budeme se prát za názor, že nás se to netýká, že nám se nemůže stát, aby nás něco ovlivnilo nebo dokonce odklonilo od našeho vytouženého cíle? Budeme snad radši souhlasit, tedy přijímat a plnit všechno, co se po nás chce?
Já bych se na tohle všechno raději vykašlal, ujasnil si svůj cíl a pořádně se na to vyspal!