Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejblíže zamyšlení

Zcela jistě to byl ten pocit jako v ten večer, když jsem od tebe jela se slzami v očích. Tehdy, když jsem se začala bát dalších rán bez tebe. Nadcházející dny byly tolik bolestivé, že mě myšlenky na tebe nenechávaly spát. Únava se projevila dost velkými kruhy pod očima a zatrpklou náladou. Prvně v životě jsem se vzdala své hrdosti a poddala se nekonečně dlouhým nocím bez tvé přítomnosti. Pohlcována tmou. Pouze s jedinou - samotou - jsem trávila celé noci. Nechtěla jsem. Být. Sama. Slova, která se při jednom mávnutí lesklého kovu rozplynula do prostoru.

S hlavou mezi koleny jsem svírala sama sebe. Pomalými doteky prstů jsem hladila své tělo, své dlaně, svá zápěstí... Intimita onoho okamžiku, kdy jsem si po dlouhé době všímala jenom sebe a svého těla, svých nejcitlivějších míst na něm, byla famózní. Na srdce jsem si sáhnout nemohla, ale na tebe ano (v jistém slova smyslu). Ty jsi byl mým srdcem, tím, díky čemuž jsem žila, dýchala, ráno se probouzela a pozdě v noci usínala. Byl jsi mnou.

S odstupem času se na to stále dívám pod závojem slz, s tíživým a bolestným pocitem na srdci. Bolest jako by umřela a znovu se probouzela. Slzy jako by v očích vyschly, ale zase se objevily. Jen já jsem zůstala taková jako tehdy. Stále nucena trávit noci sama. Bez tebe. Zůstala i rána plna strachu. Stejný strach jako od onoho dne. Strach ze ztráty tebe. Ze ztráty mého srdce. Ze ztráty sebe samé. Svého života.