Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou jsem četla úvahu s názorem, že sportovci soutěží pouze pro peníze. A s tímhle názorem nemůžu a nechci souhlasit. Viděl nebo zažil autor někdy pocit vítězství z vyhraného závodu? Stál na stupínku vítězství, držel pohár v ruce a v uších mu zněl hlas jásajícího davu skandujícího jeho jméno? Nejspíš ne, ale budiž mu prominuta neznalost. Nikdo není neomylný.
Sport přináší člověku radost z úspěchu, pocit soupeřivosti, někdy slzy v očích. Ale chamtivost? Výborní sportovci sportují tělem i duší, za své úspěchy jsou odměňování a to velice dobře, že by již nemuseli provozovat svůj milovaný a jimi vybraný sport. Mohli by poklidně žít a užívat si života. A přesto opět vidíte závodníka ve své formuli, běžce na běžecké dráze, cyklistu na kole! Proč tomu tak je? Můžeme to nazvat závislostí či jejich prokletím. Touží po pocitu vítězství a čestném souboji. Touží zažít adrenalin. Pocit, který se nedá popsat, prožívají ho stále a stále dokola. Je to jako droga, která vás pohltí a nelze jí uniknout. Člověk se ani nesnaží se této závislosti zbavit. Vždyť mu přináší štěstí a radost do života. Čím více závodů, tím větší touha po úspěchu. Musíte více a více trénovat. Pohltí vám to čas, který byste mohli trávit spolu s přáteli. Nemůžete, protože každý vynechaný trénink znamená jeden váš velký neúspěch v závodě. A dobrý závod je jenom vyhraný závod. Pokud se nedaří, hned se vztekáte: 'Kdybych jen více trénoval, mohlo by to být lepší...' Někdy se nějakému úrazu nevyhnete, ale tak to je a s tím se nedá nic dělat. Komu se vždy všechno daří? Je to život, který žijete a který vás ověnčí slávou a po té touží každý. Člověk se snaží vydobýt si uznání druhých a pokud v něčem vyniknete, tak zaručeně dobří jste.
Již v davné době zjistil král Gilgameš, že nesmrtelnost nezíská, ale jeho skutky za něho budou žít navěky. Dá se říci, že čím lepší výkon, tím větší úspěch. Více fanoušků. A pro vás motivace být lepší a úspěšnější. Možná může být sportovec zaslepen úspěchem, ale vidinou peněz rozhodně ne.
Podívejme se dál do minulosti, a to do arény bojujících gladiátorů před zraky diváků. Nebojovili pro radost diváků, ani kvůli jejich sázkám, ale byl to boj o holý život.
V dnešní době nebojují sportovci o život, ovšem o úspěch, slávu a uznání. Bojují pro dobrý pocit, který jim sport na oplátku dává. Kolik lidí se může pochlubit, že stálo na olympijských hrách na stupních vítězů, drželo v ruce medaili a slyšelo hymnu, která je oslavuje jako hrdiny. Věnovali všechno, aby mohli uskutečnit svůj sen - zúčastnit se a při štěstí vyhrát. Pocit úspěchu za tu námahu stál. Je to odměna, kterou si zasloužili.
Kdo z vás znal před rokem mladičkého závodníka Lewise Hamiltona? Téměř nikdo. Nováček na závodní dráze F1, téměř nulové šance na úspěch, a přesto se stal zázrak a Hamilton dokázal nemožné. Nechybělo mnoho a titul mistra světa by mu říkal pane. Náhoda tomu chtěla, že titul nezískal a když mu byl zpětně nabídnut, čest mu nedovolila ho přijmout. Momentálně nikdo nepochybuje, že letos by mohl stát na stupních vítězů, ale nepředbíhejme dobu.
Sportovat může každý člověk i pro zábavu a pro vlastní zdraví. Máte špatnou náladu, jste protivní? Jděte si jen tak zaběhat. Náhle zjistíte, že svět nevypadá tolik černě. Postřehnete, že deprimující nálada zmizela. Zároveň jste udělali něco pro sebe.
Sport léčí duši. A proto sportujte, děláte to pro sebe. A věřte, že sice sportovec sportuje pro svůj vlastní prospěch, ale je to myšleno poněkud jinak - získá skvělý pocit, který mu nikdo nevezme, a kdo nezkusil, nemůže vědět...