Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Píše se říjen roku 2010. Na středních školách vládne panika. Ředitelé stojí v pozoru před branami škol, nervózně vyčkávají příjezdu zástupců CERMATu. Studenti se klepou nervozitou. Je to tu! Státní maturita konečně získá pevné obrysy. Dosud nebyl nikdo schopen jim vysvětlit, jak budou zkoušky probíhat. Nervózní nejsou však jen oni. Učitelé se na tuto chvíli také dlouho připravovali a nemohou se dočkat, kdy konečně začne to velké celostátní srovnávání studentů.

Průměrný student Gymnázia Cheb ráno vstává s podivným pocitem v žaludku. Celou noc se mu zdálo o konverzaci s Angličany, o shodě přísudku s podmětem a o vzorečku s diskriminantem. Ne že by se bál. Státní maturita by pro něj měla znamenat zjednodušení podmínek, ale přesto se necítí připraven skládat maturitu. Do školy radši dnes vyrazí o pár minut dříve. Neúčast na maturitní generálce by mu přinesla odklad skutečné maturitní zkoušky, a to nechce riskovat. Když zasedne do lavice a přijde učitelka, nejprve ho překvapí nesmírné množství podle něj nesmyslných pokynů, poté se prokáže občanským průkazem a konečně může začít psát. Po necelé půlhodině odkládá pero s pocitem znechucení. Tenhle test by dokázal napsat správně už na konci prvního ročníku. Příštích třicet minut bude nucen tiše zírat z okna a těšit se na další podobně náročné testy.
"Maturita bude hračka," pomyslí si o pár týdnů později, když se dozví, že všechny jeho percentily přesahují 90 %.

Na jiném konci města se probouzí úplně jiný průměrný maturant. Tentokrát jde o budoucího elektrotechnika. Jeho pocity jsou mnohem více skličující. Uvědomuje si, že tahle zkouška pro něj rozhodně nebude procházka růžovým sadem. Po cestě do školy si ještě pročítá učebnici angličtiny. Byrokracií maturitní generálky je zaražen stejně jako všichni studenti v Čechách, ale poslušně odnáší všechny své věci k tabuli, nechává si jen propisku. Po pár minutách se může pustit do testu. Odpovídá na přeskáčku, má problém pochopit i zadání. Nakonec se vzdává a křížkuje políčka v záznamovém archu, jako by sázel sportku. Na začátku listopadu se jeho nejčernější předpovědi potvrdí: "Takhle byste maturitu neudělal," oznámí mu smutně třídní učitelka. Také nebude nadšená. Letos to bude boj.

Pevně věřím, že jsme jediný ročník, který kdy projde touto nedomyšlenou diskriminující zkouškou. Kdyby totiž státní maturita v osnovách škol zůstala, okamžitě by vedla ke snížení už tak upadající úrovně gymnázií, zrušení většiny ostatních maturitních oborů, kde příprava k maturitě ani nemůže dosahovat CERMATem diktované úrovně (dobrého učitele nenajdete na každém rohu a chytří žáci také nerostou na stromech), a v neposlední řadě k rapidnímu úbytku vysokoškolsky vzdělaných lidí v ČR. Vysoké školy totiž na státní maturitu nezareagovaly a jejich požadavky jsou stále stejné. Přesto na celé události vidím pozitivum - patřím ke generaci studentů, na jejichž vzdělání vláda přispěla asi nejvyšším obnosem peněz v historii!