Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Někteří lidi přemýšlí, jak vynaloží se svým životem. Ale mnozí z nich nevědí o životě nic a rozhoduje za ně jejich vlastní rodina.

Jednoho dne se mladým lidem-jehovistům narodí dítě, ale přivést dítě na svět za těchto podmínek musí být pro potomka utrpení.
Malé děti neví o životě nic, ale po čase vyrostou a přemýšlí o svém dalším počínání. Rodiče se je snaží vychovávat po svém, dle svého náboženského vyznání. Je složité, když rodiče malého jsou jiní. Mají jiné zvyky, tradice a nutí děti přijmout to samé, aby byly jako oni. Děti samy nevědí, jestli to je správné, nebo špatné. Pokud jim to rodina tluče do hlavičky už od narození, samy nevědí, jak vypadá jiný svět. Většina z nich tak chování rodičů přijme za své a církvi propadne.
Dostanou pak knížky, které musí přečíst. Nesmějí se bavit s normálními lidmi a musí také zvonit na zvonky a přemlouvat další, aby se k nim do náboženské společnosti dostalo co nejvíce lidí. Ve škole to začíná tím, že jsou šikanovány, nikdo se s nimi nebaví, diví se, proč neslaví Vánoce, neznají svátky, narozeniny, Velikonoce, Halloween nebo třeba Valentýn. Jiné děti se jim kvůli tomu posmívají.
Časem si uvědomí, že ne vše je tak, jak jim bylo řečeno, a chtějí vést normální život, ale není cesty zpět. Mnohé z nich pak z toho trpí a jsou nešťastné.
Až vyrostou a najdou si partnera, muže nastat veliký problém. Pokud partner nebude chtít vstoupit do jejich církve, musí jehovistu vyloučit. Ono by to ani tolik nevadilo, ale vzhledem k tomu, že je dáno, že pokud jehovista je vyloučen, musí přerušit kontakt s rodinou, znamená to, že už nikdy svoji rodinu nemusí vidět. A to je pro všechny moc bolestivé.

Přijmout Jehovovu církev není žádný med. Cesta zpět z toho existuje, ale za hrozných podmínek. Nejlepší je do toho vůbec nespadnout, ale to málokdo ovlivní. Je to krutý život, ale mnozí členové s tím musí žít po zbytek svého života.