Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• referát/zamyšlení na téma Svobodný stát

Mnoho let se náš národ bil za svobodu. Za to být nezávislý, za to mít svůj vlastní názor a nenechat si poroučet od druhého, jestli má stát, sedět nebo ležet. Naši lidé chtějí být volní.

Vraťme se do minulosti, do nechvalně proslulých dob Rakouska-Uherska. Nebyli jsem samotným státem, bylo na nás napojeno mnoho dalších zemí, federace, a všem těmto státům velel jen jeden člověk. Nikdo jiný neměl takové pravomoci jako právě on. Mluvím o Františku Josefu I., zřejmě nejslavnějším vládci Rakouska-Uherska. Na trůně strávil skoro celý život, podobně jako současná britská královna Alžběta II., jež je stále u moci.

Po pádu Rakouska-Uherska, kterému přispěla i porážka v první světové válce, se stát stal naším, státem československým. Německé nápisy rázem mizely, úřední jazyk - němčinu - nahradila čeština a cenzura byla již minulostí. Byla to opravdu svoboda, kterou pracně vybojoval Masaryk spolu s Benešem a Štefánikem, který se bil za Slovensko.

Demokratický stát však netrval dlouho, o dvacet let později nám Hitler sebral Sudety a půl roku nato i celou zemi: Čechy a Moravu. Znovu tak byla nastolena cenzura, čeština se používala jen v přítomnosti s němčinou a další novotou bylo brutální vyvražďování Židů. I u nás žilo mnoho Židů, dnes byste to ani nepoznali, za což můžeme "vděčit" právě Hitlerovi. Dosadil sem jednoho z nejkrutějších a rasově nejčistších esesmanů, Reinharda Heydricha. Jeho krutost byla natolik proslulá, že si po čase získal přezdívku "Pražský řezník". Moci si však dlouho neužil, nedlouhou poté byl na něj spáchán úspěšný atentát. Počalo nechvalně proslulé období zvané heydrichiáda, při němž byla zabita spousta slavných osobností, například autor románu Rozmarné léto Vladislav Vančura.

Naštěstí se tu objevili naši "rudí bratři", kteří nás osvobodili od nacismu, ale jako v grotesce to byli zase oni, kdo začal s utlačováním národa, vyvražďováním třídních nepřítelů, cenzurou, tajnou policií a dalšími omezeními. Nápisy naštěstí už byly ale jen české. Za této vlády jsme vydrželi téměř půl století.

V roce 1989 přišel Havel a vyprostil nás zpod nadvlády komunistů a nastolil pro většinu přijatelnou demokracii. Nyní jsme se stali svobodnými, a tak tomu je dodnes. Ačkoliv stále někdo není spokojen, stále se najdou demonstranti volající po změně... Populární se stává i jméno Babiš, předseda vlády v demisi, který měl "okrást" stát. Pakliže někdo spáchá kriminální čin, měl by si jej odpykat, tak to má ve správném demokratickém světě být, žádná výjimka neexistuje, všichni si mají být rovni. Ale bohužel tomu tak není a státem proudí korupce, s níž bojuje i mnoho dalších evropských států.
Byla opravdová demokracie jen za Masaryka? Ačkoliv jsem v té době nežil, řekl bych že ano...