Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čtení citátů mám ráda, jelikož se v nich většinou najdu, nebo mě alespoň povzbudí. A citáty Masaryka se odráží od úplně jiné doby, a proto mě zaujaly. Přijde mi, že si z té doby dokáže utahovat, povzbuzovat lidi k dobrým činům, správným rozhodnutím i k tomu, aby dokázali říct svůj názor.

Docela mile mě překvapilo, že se v jednom citátu zmiňoval o lásce - zněl takto: "Láska musí být soustředěna. Milovat všechny stejně nelze."
Jelikož jsem ve věku, kdy se hormony bouří a ani nevím, koho miluji a každý týden je to někdo jiný, tak bych si tento citát měla vzít k srdci. Podle mého názoru to bylo myšleno tak, že bychom se měli soustředit na ty, které opravdu milujeme a kterým můžeme opravdu věřit, ať už se jedná o přátele nebo o lidi, v jejichž přítomnosti se nám objeví "motýlci v bříšku".

Když už jsme u té lásky, při té nám v jistém smyslu uniká to důležité. A s tím souvisí jeho další citát: "Cit ani vůle nejsou argument, chybí-li rozum."
Nesmíme se řídit pouze tím, co chceme, co máme rádi, ale především tím, co je vhodné a tím, co je nejvýhodnější ve všech směrech.

Co se té vůle týče, dalším citátem je: "Člověk mnoho vydrží, má-li cíl."
Ten je můj nejoblíbenější, dost mi pomáhal, když jsem chodila běhat. Funěla jsem jako parní lokomotiva, už sebou chtěla plácnout do bláta, ale měla jsem jasný cíl, kterého jsem prostě chtěla dosáhnout a věděla jsem, že na zemi toho moc nezmůžu.

Musím se přiznat, dříve jsem měla takový menší problém, neustále jsem si okousávala nehty, věděla jsem, že to vypadá hrozně, ale potřebovala jsem něco, co by mě uklidnilo, když jsem zrovna byla ve stresu. Úspěchem bylo, že jsem toho nechala, ovšem našla jsem si něco možná ještě horšího - křupání prstů na rukou. A to mi připomnělo další citát: "Zvyk se odklidí zase jen zvykem."
Myslím, že vím, co tím chtěl básník říci...

Nad dalším citátem by se mělo zamyslet hodně z nás: "Kritika není negace."
Každý má přeci právo vyjádřit svůj názor, ať už je negativní. Podle mě je správné, když nás někdo zkritizuje, můžeme se zamyslet nad tím, co bychom mohli změnit, zlepšit, a když s kritikou nesouhlasíme, alespoň se dokazuje, že ničím se nikdy nezavděčíme všem.

Jsem ten typ člověka, jenž by někde zapomněl i svou hlavu, kdyby to šlo, a proto se mi moc líbí tento citát, který ke mně naprosto sedí: "Já mám v zapomínání svou metodu; co už je odbyto, vyhodím z hlavy, abych ji měl volnou a čistou: jako když se dělá pořádek na psacím stole."
Vidíte, pane Masaryku, jednu vlastnost máme určitě společnou!

Znáte to, nikdo prostě není dokonalý a každý to o sobě ví, jenže někdy je těžké si připustit, které věci nás dělají nedokonalými... "Jsou lidé, kteří nechtějí sebe znát; sebepoznání prý je těžké."

Citát "Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi." mě upřímně malinko vyděsil, jelikož kniha, kterou právě čtu, je o ženě vyprávějící svůj život narkomanky. Kdo tedy jsem? Nezajímám se o drogy, pouze mě fascinuje, jak se ze závislosti na nich lidé dostávají.

"Lidé vědí mnoho, velmi mnoho, ale jejich vědění nemá na jejich život daleko toho vlivu, jaký by mít mělo, a v tom je veliká chyba: učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život."
O tomhle někdy přemýšlím, když se učím na fyziku - opravdu se pracně "biflovat" vzoreček, kterému rozumím tak napůl, abych díky němu mohla někdy v budoucnu v obchodě počítat, jaká je zrovna teplota vzduchu, nebo hustotu kapaliny, kterou si hodlám kupovat!?

Asi všichni známe takové ty dny, kdy se nic nedaří a říkáme si, že bychom si taky zasloužili nějaké to štěstí! Ale přitom moc dobře víme, že "honbou po štěstí nikdo se šťastným nestal."
Když totiž budeme neustále přemýšlet o tom, jak bychom se stali šťastnými, šťastní nebudeme, protože jaký to má smysl neustále nad tím uvažovat, ale nic nekonat?