Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ono když máte přednést nějaký projev na veřejnosti, není to tak snadné, ačkoliv si to namlouváte a ostatní vás v tom podporují. Jenže člověku nejde poručit, nejde říct sám sobě: "Nebuď nervózní!" Utěšovat se můžete jakkoliv, ale beztak z toho budete mít nervy a trému, i když nechtěně. Často si také říkáte, že před vámi bude jen pár lidí a že ti už mají za sebou nějaké ty proslovy, kterých si za den vyslechnou několik, takže jim to ani nepřijde. A přesto vám ano...

Jakmile poté stojíte před početným publikem, začnou se vám pojednou třást kolena, ani netušíte proč. Nedokážete si poručit. A během přednesu se stane, že i něco popletete, řeknete špatně, ačkoliv předtím jste si to zkoušeli třeba před zrcadlem. Jenže stát před sklem, nebo před živými lidmi - to je něco dočista jiného. Je to jako vojenský výcvik: na cvičišti vám to jde ze všech nejlépe, ale když dojde na věc, sesypete se.

Dobrou pomůckou je psát si zápisky na papírek a občas se do něj podívat, pokud byste ztratili nit. Avšak ne moc, musíte udržovat oční kontakt s publikem, což je neméně důležité. Ono přednést takový projev, aby uchvátil, není vskutku nic lehkého. Leč po pár výstupech si už natolik zvyknete, že vám to již ani nepřijde, zvláště pokud jste třeba poslanec, který před plnou sněmovnou musí hovořit dnes a denně...