Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejblíže zamyšlení

Tak jak končí prázdniny, nudná vyučovací hodina nebo návštěva u zubaře, končí i lidský život. A dnes skončil život jedné dámy. Ne, nebyla nijak slavná, určitě jste ji nemohli vidět v televizi ani si o ní přečíst článek v časopise, ale pro mě - pro mě to byl někdo, kdo mě každý den vítal, když jsem přišla ze školy, někdo, kdo mi donekonečna vyprávěl své historky z dětství a popisoval všemožné koutky Prahy, někdo, kdo za mnou vždy přišel na zahradu, když jsem se jen tak opalovala... Také to byl někdo, kdo přečetl snad všechny knížky na světě, někdo, komu jsem mohla říct úplně všechno, někdo, koho jsem mohla vždycky láskyplně obejmout. Bohužel, takový člověk dnes zemřel. Té dámě bylo už 87 let a za tu dobu, věřte, zažila válku, lásku, smutek, štěstí, radost i zklamání. Její život byl do poslední chvíle - aspoň tedy doufám - krásný. Měla muže, jehož milovala, děti, jež jí byly oporou a plno vnoučat i pravnoučat, na které mohla být pyšná.

Každý jednou musí zaklepat na nebeskou bránu. Jednou na ni zaklepu i já a ona už na mě bude čekat v nebeské zahradě. Věřím, že pro tuhle dámu byla smrt vysvobozením, vím, že by nechtěla zůstat ležet na posteli a nevidět tu krásnou zahradu, kterou tolik milovala. Pevně doufám, že teď už je se svým mužem i dcerou a určitě i synem a rodiči.

Až teď vím, co jsem vlastně ztratila a že zítřky vlastně nejsou zase tak jisté. Nebude chvíle, kdy si na ni nevzpomenu, kdy se mi po ní nezasteskne. Vždycky budu sama čekat na houpačce, kdy si ke mně přisedne a prostě mě jen tak obejme.

Víte, jedno z jejích posledních slov bylo, že jsem šikulka...proto - přísahám - se budu do konce života snažit, aby si to o mně mohla říkat pořád! Jsem tak ráda, že jsem po ní, že miluji poezii, recitaci, knížky - tak jako ona.

Její život skončil, čas žel letí vždy tak rychle, ale ona nikdy nezemře - v mé hlavě a srdci bude žít věčně!

Miluji tě babi, nepřestaneš mi chybět...