Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• zamyšlení s prvky líčení

Toto přísloví se neříká jen tak nadarmo, i když se asi každému vybaví jiné místo, kde je doma. Někdo může za domov považovat naši vlast, Českou republiku, jiný si vzpomene na město a jeho okolí, ve kterém žije, a někomu zase na mysl vyvstane pouze jeho oblíbená část domu. Každopádně by to ale mělo být místo, kde se člověk cítí nejlépe a kam se může schovat, když je mu nejhůř. Místo, které jej vždy přijme s otevřenou náručí a kde se svět zdá být docela jiný, jako kdyby všechny starosti zůstaly někde venku. A i když už se tam přece jen nějaké vloudí, je jejich řešení o tolik jednodušší.

Domů se rádi vracíme, nemusíme se tam přetvařovat, můžeme si dělat to, co jinde ne. Skoro každý si v souvislosti s domovem představí svou rodinu, zázemí, lásku a bezpečí.

Mně osobně při slově "domov" jako první napadne Krnov. Město, kde jsem se narodila, kde žiji a které mám moc ráda a nedám na něj dopustit.
Vždy, když jsem nějakou delší dobou pryč a vracím se zpátky domů, je to úžasný pocit. Když přijíždíte a zase po dlouhé době vidíte ceduli, na které už dlouhá léta stojí pořád ten stejný nápis, ucítíte hřejivý pocit u srdíčka.

"Konečně doma," povzdychnu si často a sleduji tu důvěrně známou, nezaměnitelnou a nádhernou krajinu za oknem auta. Projíždíme městem, které tak dlouho považuji za svůj domov, že se mi snad ke každému místu váže nějaká vzpomínka. Čím více se ale blížíme k našemu domu na okraji města, tím si "doma" připadám více.
Jakmile přijedeme až do naší ulice - kde projedou maximálně dvě auta za hodinu, a míjíme sousedy, kteří nás přívětivě zdraví, tlupu dětí, která se s pištěním a smíchem žene za balonem nebo sousedovic chundelatého psa, jenž radostně vítá každého, kdo se mu dostane do cesty -, vím, kam doopravdy patřím.
A když pak otvírám dveře do našeho domu, běžím po schodech nahoru, přičemž pozdravím papouška, kterého jsem celou tu dlouhou dobu mé nepřítomnosti neviděla a který si na pozornost velmi potrpí, proletím závěsem tvořeným z korálků, jenž mám přede dveřmi a plácnu sebou jak dlouhá tak široká na mou postel, užívám si toho dokonalého klidu a soukromí, jež můžu mít právě jenom tady. Protože tady si připadám doma ze všeho nejvíce.

Všude dobře, doma nejlíp se opravdu neříká jenom tak!