Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Rok 1970 byl bezesporu rokem plným rozporů, a to předně ve skautských oddílech: Můj oddíl by tvořil skupinu odvážných a neohrožených skautek. Vysvětlila bych jim, jaká je nyní politická a sociální situace. Všechny totiž byly před dvěma léty přítomny příjezdu sovětských tanků a následné normalizace, která rozhodně nebyla zas tak "normální". Připravila bych koncem prázdnin zvláštní víkendový podnik, kde bych si promluvila s každou zvlášť. Poté bychom obnovily své skautské sliby, ty starší by byly patronkami těm mladším, a tak by si navzájem v nesnázích pomáhaly. Už bychom se nescházely tak často, ale jelikož máme svou tajnou klubovnu na půdě jednoho domu, tam bychom se v ilegalitě scházely alespoň jednou za měsíc. Majitelka půdních prostor je fajn ženská, která je skautingu nakloněna. Od skautingu se nedá jen tak odstřihnout, přeci i dítě, přestřihne-li se mu pupeční šňůra, zůstává nadále dítětem své matky. Nesly bychom společně všechno zlé. Možná by mě a děvčata starší 18 let třeba i zatkli za rozvracení republiky nebo spíše pro aktivní práci s mládeží. Vím, že by následovala vyšetřovací vazba, ze které se mnozí už ani nevrátili a pak lágr nebo něco podobného...
"Jednou skautem - navždy skautem." Toto heslo by mne povzbuzovalo. 'Vždyť v protektorátu byli nacisté a jejich gestapo mnohem drsnější,' trochu se konejším. Nebylo by mi větší radosti, nežli bít se za moje holky všemi prostředky. Mnozí to dokázali, tak proč ne já? Ve škole by holky nosily pionýrský šátek a já bych složila pionýrské zkoušky, jen abychom nebyly popotahovány. Možná bychom byly v SSM, ale v srdci i mysli stále skautkami. Nebylo by to lehké období, ale my bychom ho společně zvládly. V to pevně věřím.