Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Ach ta dnešní mládež..." nebo "To za našich mladejch let..." Tak to jsou věty, které každý z nás už slyšel alespoň stokrát. Věty řečeny přímo nám nebo někomu, kdo zrovna stál blízko nás. První otázku, jež si pokládám, je: "Proč? Proč to říkají a proč to říkají většinou staří lidé?" Ano, možná to bude tím, že nám závidějí naše mládí, krásu, zdraví a že oni už tu nebudou tak dlouho. Já vím, je to kruté, ale je to pouze moje domněnka.
Když jedete v ranním autobusu, který je tak přeplněný, že si máte stěží kam odložit batoh či tašku, je těžké se ještě uhýbat starým lidem, kteří se mermomocí snaží dostat na poslední volné místo, jež jim nakonec stejně zasedne někdo ze studentů. To pak dochází k opakujícím se monologům podobného rázu, kdy se nějaký dědeček tak rozčílí, že radši z toho místa vstanete a pustíte ho si sednout, než se s ním pouštět do dlouhých rozhovorů, které většinou nikam nevedou. Děda je spokojený, ale vy máte zase zkažené ráno, protože jste ještě při opouštění volného místa stihli vrazit aspoň do pěti dalších lidí, kteří si navzájem vyměnili své podrážděné pohledy.
Je pak těžké, když jsem doma jako malá slýchávala: "Musíš pomáhat starým lidem, a vždy je slušně pozdrav." Já jsem holka z vesnice, tak je samozřejmostí, že musím zdravit, a proto mi to taky tak dlouho všichni tloukli do hlavy. Jistě, ve městě to je úplná hloupost... A to mi připomíná, když jsem se konečně dostala někam do města, byla jsem z toho úplně zametená a všechny jsem začala zdravit. Ještěže mě mamka včas zastavila a dovysvětlila mi to. Ale to už je dávno. A proč to vlastně říkám? To je jednoduché, tím chci říci, že je opravdu velký rozdíl ve vztazích se starými lidmi na vesnici a ve městě. Na vesnici je to skoro jako jedna velká rodina a staří i mladí se navzájem respektují a vzájemná pomoc je samozřejmostí. A nikdy se vám nestane - jako mnohdy ve městě -, když chcete staré paní pomoci s těžkou taškou, že by vás začala obviňovat z krádeže nebo z jiných nečestných úmyslů. Tím nechci házet všechny do jednoho pytle, každý z nás je jiný - originální, a proto bych to zakončila jedním citátem, který hodně vystihuje: "Kde je stáří zlé, tam se mládí nic dobrého nenaučí."