Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Černá je barva zla, a bílá barva dobra.
Proč? Protože to tak jednou někdo řekl, nebo napsal do pohádky pro malé děti.
Život končí smrtí a začíná narozením.
Proč? Protože si každý myslí, že smrt znamená konec. Já si ale myslím, že tak to není. Třeba černá je právě ta barva, která pomůže zapomenout na zlé nebo která je ta pozitivní a krásná, a bílá naopak ta, jež nás plete a oslňuje tak, že nevíme, kam šlapeme, a mate, že nevíme, co děláme. Třeba je po životě - tomto pozemském - daleko krásnější svět. Třeba si nás na tomto světě někdo jen zkouší, a kdo vydrží do konce tohoto života plného strastí, neštěstí, starostí a mrzutostí, dostane se do světa posmrtného, kde bude žít tím pravým, krásným a pokojným životem s láskou jeden k druhému a hojnosti toho, co člověk k životu potřebuje. A kdo ví, třeba tam už nebudeme k životu potřebovat nic. Budeme si jen užívat a žít s těmi, na které jsme na tomto strastiplném světě neměli čas a místo v našem bídně krátkém žití. A třeba právě tam najdeme odpověď na tak známou a filozofy rozebíranou otázku: "Proč jsme tady? Co tu děláme/máme dělat? Kam jdeme? Odkud jsme se vzali? A co bude pak? Kam dojdeme?"
Rozhodně ale podle mě není správné se snažit zjistit, co bude pak. Protože na tomto světě se podle mne máme snažit něco dokázat. Máme se snažit snažit se. A kdybychom věděli, že potom to bude jiné, krásné a lepší, na svět tady bychom nehleděli, jen bychom dělali, co se nám zlíbí, aby nám to tu rychleji uteklo, protože co děláme tady, je vlastně jedno, pak to přece bude jiné a krásné.

Zmínila jsem zde téma: Snažit se něco dokázat.
Mnoho lidí se domnívá, že dokázat něco na tomto světě znamená stát se slavným, aby o mě vědělo mnoho lidí a já se tak pro ně stal něčím neobvyklým - víc než normálním člověkem, který je vidět. Já sama jsem ještě nedávno chtěla být slavnou zpěvačkou, protože jsem si myslela, že tím, že budu slavná, si získám věčný život - jak už řekl jeden známý herec: "Dokud lidé na zemřelého vzpomínají, žije mezi námi stále."
Jde ale i o to, jestli něčím být znamená tohle, anebo jestli není daleko hezčí, když jsme úplně normálními lidmi, kteří nejsou známí po širokém okolí pomocí médií, ale tím že druhým dokážeme pomoci, když jsou v úzkých. Tím samozřejmě nemyslím našim přátelům, protože se od normálních lidí očekává, že pomohou svým blízkým, ale jestli jsme schopni podat pomocnou ruku i neznámému člověku, a pomoct mu třeba k normálnímu životu, nebo z neštěstí, ve kterém se topí.
Zamysleme se nad nynějším světem, a pokusme se jej udělat krásnější pro nás i ostatní pomocí lásky, tolerance a pomoci.