Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Český národ je ve světě znám jako národ "pivařů", houbařů nebo muzikantů. S větou "Co Čech, to čtenář." by souhlasil málokdo. Nedávné průzkumy dokazují, že tomu tak skutečně je. Sice si nevzpomenu na konkrétní čísla, ale byl jsem příjemně překvapen. Knihy přes pokrok doby zůstávají běžnou součástí života většiny z nás.

Kniha provází člověka téměř po celý život. Na jeho začátku poznáváme knihu hmatem, později se stává také důležitým objektem našeho zrakového vnímání. Listujeme, prohlížíme, někdy i trháme a teprve s přispěním dospělých mění kniha svůj účel. Leckdo si vzpomene na čtení pohádek svými rodiči před spaním, takzvaně "na dobrou noc". Osobně jsem byl o předčítání pohádek před spaním ochuzen, přesto na sobě nevidím větší negativní důsledky, zatím. Prošel jsem si pouze předčítáním pohádek v mateřské školce, ze kterých mi nejvíce utkvěla v paměti Honzíkova cesta. Dodnes však neznám její konec, pravděpodobně jsem byl při čtení poslední kapitoly nepřítomen a chybějící informace už jsem si nikdy nedoplnil. Po nástupu na základní školu ležela na mé lavici nová výzva - Slabikář. Tuto knihu mám spojenou především s krásnou ilustrací a dvěma legendárními větami: "Ema má mísu." a "Máma mele maso." Po překonání Slabikáře se mi jako novému čtenáři otevřely nové možnosti. Avšak můj zájem o čtení byl zpočátku utopen v počítačových hrách až do doby mé registrace v městské knihovně zhruba ve věku osmi let. Někoho zajímali Rychlé šípy, komiksy, holky vášnivě četly dívčí romány, zatímco mě přepadla nenasytná touha po vědění. Naučná literatura mi naprosto učarovala. Přes různé encyklopedie, populárně naučné knihy nebo i "guinnessovky" jsem se dostal ke knize, jíž hltaly miliony dětí ve světě a dlouho byla mnou přehlížena. Samozřejmě mám na mysli Harryho Pottera. Sedm dílu o studentovi čar a kouzel s jizvou na čele mě provázelo asi pět let. Vedle příjemných vzpomínek na čtení Harryho Pottera mám i jednu v danou chvíli méně veselou, dnes již úsměvnou příhodu. Bez zásahu kouzelné hůlky se mi totiž podařilo spolužákův jednodílný čtvrtý díl přetvořit v dvoudílný. On však neměl pro má "kouzla" příliš velké pochopení. Dnes se hlavně soustředím na doporučenou četbu, která mě také celkem baví, a na literaturu faktu.

Marně bych hledal alespoň jeden celý týden, kdy jsem neměl připravenou nějakou knihu na čtení nebo ji už právě četl. Se čtením rozhodně nehodlám v nejbližší době přestat. Myslím si, že z každé knihy si může něco pozitivního člověk vzít, i proto mě čtení baví. Ano, čtu knihy a připadám si naprosto normální.