Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Žijeme, nebo jsme jen součástí něčí hry? Tuto otázku si kladu celkem často. Přesnou odpověď neznám a asi nikdy znát nebudu.
Asi každý známe počítačové hry ve stylu adventura. V dnešní době je trhákem hra The Sims, kde jde o to, že vy ovládáte vámi vytvořené postavy. Vy jako "režisér" jejich životů jste odpovědni za jejich činy. Oni sami nerozhodují o svém životě a tím pádem ani za sebe nemohou nést následky. Ale co když oni to o sobě nevědí, že jsou jen součástí hry? Možná věří v to, že žijí a rozhodují se sami, aniž by jim do toho někdo zasahoval. Pro nás je to jen jedna z mnoha her, která nás po čase přestane bavit. Ale co jejich životy? Skončí tím, nebo budou žít snad dál, aniž bychom už jim do toho zasahovali a oni konečně poznají život...
A co když my také jsme třeba jen součástí něčí hry? Velice vypracované a nenápadné hry...
Co třeba náboženství? Lidé věřící v Boha se na něho odvolávají, je pro ně taky tak trochu jejich režisér. Bible, kniha asi ne pro všechny moc čitelná, včetně mne, z druhého pohledu na mě působí jako popis "adventury". Bůh jako stvořitel Země, může být i výrobcem hry s názvem Život. Ale radši pryč od náboženství, abych neřekla něco špatně.
Máme tu zákony, pykáme za své činy, ale není to jen vypočítavost tvůrce, abychom nezjistili, že jsme jen součástí hry? Správně by bylo podotknout i druhou stranu, a to otázkou: Proč my jako součást hry tedy neseme zodpovědnost za své činy? Nebo je to jen další lest tvůrce? Možná by se to dalo vysvětlit tím, že tvůrce nás vytvořil a každému z nás naprogramoval nějakou vlastnost, která se mu zrovna hodila do "krámu". A postupem času se zvyšující se inteligencí jsme hru zničili a tvůrce má už jen kontrolu nad tím, jaký se kdo narodí a kdy kdo zemře.
Co se stane až zemře tvůrce, nemůže přece žít věčně? Budeme žít dál? Daly by se pokládat další a další otázky, ale odpovědi na ně neznáme. Vědci bádají nad chemií, živočišstvem, ale nikdo nebádá nad tím, kde se vzaly naše povahy. Možná se teď mýlím a ví se to, ale proč se to neřeší s veřejností...
Životní hra jsou vlastně hry dvě. Jako malé děti nás vychovávají rodiče a tím pádem nám určují, jak se budeme chovat a to je - jak jistě víme - také styl adventura. Když se zeptáme asi každého rodiče, řekne, že někdy je režírování velice složité a jimi vytvořené postavy se přestávají řídit jejich pokyny a pravidly. Postupem času se i já stanu režisérem svých potomků, asi budu ovlivněna režírováním mými rodiči, takže z toho vyplývá, že i já budu podobně ze začátku režírovat jejich životy. A oni zase budou režírovat své děti a takhle to půjde dál a dál... Není to tak jen u lidí, ale také u zvířat, samci a samice se starají o své potomky, aby pak dokázali přežít v divočině a vychovat (zrežírovat) další životy.
Co znamená sousloví "můj názor"? Je to opravdu můj názor, nebo je to jen obraz tvůrcem vytvořené povahy. Ano, každý máme jinou povahu a tím pádem i jiný názor, ale opravdu náš. V The Sims taky ovlivňujeme chování postav a jejich názory. Takže nemůžeme říct, že to jsou jejich názory, je to spíše obraz těch našich. Už od dětství posloucháme názory svých rodičů, oni nám tím pádem, aniž by třeba chtěli, vnucují ty svoje. My jako malá děcka ničemu nerozumíme a nemáme žádné vlastní názory, a tak se necháváme inspirovat našimi vzory (většinou rodiči), chceme být jako oni, a tak přebíráme jejich rozumy. Můžeme tedy konstatovat, že po sobě postupně přebíráme názory. Možná kdybychom žili úplně osamoceně, jen rodina, bez médií a ostatních lidí, tak bychom měli stále stejné názory, pouze obohaceny o nové poznatky z daného místa... Nemůžu říct, že to tak opravdu je, jsou to pouze moje domněnky.
Asi toto moje zamyšlení zní dosti bláznivě, ale je to věc, která mne zajímá a naplňuje můj život. Nedokážu uvěřit, že by bylo tak nadpřirozené, že jsme se vytvořili vlastně z ničeho, vždyť to prostě nejde. Zato hra, ta se tvoří jednoduše, ti co to umí, naťukají způsob a pravidla hry a pak se dá rovnou hrát, tak proč by to nemohlo být takhle prostoduché? Potřebujeme si všechno tak ztěžovat? Lidé věří v Boha, já osobně ne, tak proč se nedá věřit v to, že jsme součástí hry? Možná je to kvůli tomu, že jsme ovlivněni už samotnou Biblí, a tak si myslíme, že Bůh existuje (čímž nechci nikterak zpochybnit víru v Boha). Možná kdyby se už dříve řešila na veřejnosti tato otázka: "Žijeme, nebo jsme jen součástí něčí hry?", tak by tomu možná také pár lidí věřilo. Ale samozřejmě to zase není stoprocentní, je to jen moje domněnka.
Abych to shrnula, já se přikláním k tomu, že jsme jen něčí hrou. Nemám k tomu mnoho určitých důvodů. Pro mne však přijde už velice zvláštní například věštění - nevěřím, že bez znalosti vaší osobnosti mohou znát vaši minulost či budoucnost. Já sama si to vysvětluji tak, že je to součást oné hry a tím pádem tito lidé mají naprogramovanou znalost ostatních osob. A z toho se dá usuzovat, že je to zase jen parodie na The Sims...