Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tiše míjím obývák, který vypadá každé úterý a čtvrtek přibližně mezi 20:00 a 21:15 úplně stejně a tajím své pohrdavé uchichtnutí. Tři zvědavé a natěšené tváře členů mé rodinky hltající všechny ty medově tekoucí a plynoucí zápletky Ordinace v růžové zahradě s náplní a filosofií "každý s každým" zprostředkované pomocí naší TV. Až na toho krásného mladého herce s uhrančivým pohledem, smyslnými rty k zulíbání a žilnatýma rukama považuji celý tenhle přihlouplý komerční seriál za ubohou frašku a ztrátu času.

Místo toho se raději uvelebím v křesle u notebooku a na Facebooku s nezájmem přelétávám očima vzkazy od "Danůůš Danielky Nejwíítz Sexy Back" pro "svýho muck muck mazlíčka, kterýho vážně mocinky moc miluje a děsně se jí po něm stejská, óóóó!!!" Následně načínám s mojí drahou kamarádkou Evičkou hodinový rozhovor na téma "ten bombastickej šedivej top s knoflíkama z Flér" a svého přítele provokuji poznámkami, jaký borec mě dneska zval pod Máj a že jsem dostala nový plakát Jareda Leta, toho herce, co je tak k sežrání!
Do háje! Tohle není o moc lepší náplň času než novácká parodie na telenovelu...

Co je to vlastně život a jeho smysl?
Konvence??
Vystudovat, abychom neměli problém s prací nebo aby se prostě neřeklo, úspěšně zahájit kariéru a hledání celoživotního partnera doprovázený spoustou kotrmelců, utápěním žalu v láhvi vína a sexu se zajíčky, objevením toho pravého, první rande, společný byt, svatba v nádherných bílých šatech se spoustou květin a jídla (přestože jsme do těch šatů hubli dva měsíce), 1 dítě, 2 děti, možná víc, růžové dupačky, ťuťu ňuňu, pokus o co nejsprávnější výchovu a kroucení hlavou nad jejich pubertou a pokud si manžel nenajde nějakou odpornou, prsatou, samozřejmě blonďatou milenku, zestárnout ve stereotypním manželství až do smrti (a následné reinkarnaci či přechodu do jiného světa či tak něco, protože vážně nehodlám věřit tomu, že smrt je konec!)

Možná jsem to teď vyjádřila sarkasticky a vaši pravděpodobnou budoucnost (nebo již přítomnost) jsem vám naprosto znechutila, dostala vás do deprese a vy se dneska půjdete šíleně opít a litovat se.

Ale vlastně zní tenhle zažitý koloběh života docela logicky, takhle to funguje.
Proč mám mít život podle stejné osnovy jako sta tisíce lidí téhle planety? Možná proto, že každý si to může nějak okořenit (občas do hořka, občas do sladka), nějak jinak, originálně, odlišit se... Možná proto, že kdyby to takhle nefungovalo, byli bychom hloupí, vývoj by se zastavil, my bychom si nevázaně užívali a zapomněli, co je to láska, buď bychom se přestali množit pomocí potratů a sterilizací anebo bychom vůbec netušili, kdo že je to otec našeho dítěte - vznikly by nové, naprosto nechutné konvence. Prostě proto, že to tak má být a já se těším na nezávislost studentského života, bláznivou svatbu v tyrkysových šatech (bílá mi nesluší), úžasné cesty za uměním s mým ještě úžasnějším manželem, na naši malou černošku a další děti s jedinečnými jmény (Quasimoda už mi všichni bohužel vymluvili) a spoustu dalších zažitých a očekávaných životních mezníků, které si hodlám obarvit do barev duhy.
No. I will never stop smiling!