Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když jsem tak přemýšlel, jaký popsat nebo vysvětlit citát, napadl mě úžasný z filmu Rambo II, kde se říká: "Nikdy to neskončí, dokud to opravdu neskončí." Tenhle citát má tak hlubokou myšlenku, že mi doslova uniká jeho význam - nyní ale již vážně, citát, který jsem si v úvodu vybral, je řekl bych hodně filozofický, takže se dá vyložit několika způsoby...

Po krátkém surfování na Internetu jsem objevil citát "Život se podobá knize...". Když jsem se zamýšlel nad jeho významem, začalo mi docházet, kolik má v sobě pravdy - na první pohled si člověk řekne: "Á, obvyklá fráze, život je krátký bla, bla, bla...", ale ono to tak není, skutečně žijeme jenom jednou, a proto bychom měli uvažovat o tom, co v životě děláme a jaký to má vlastně smysl.
Někteří by mi určitě řekli: "Je nám patnáct, do důchodu daleko." Jistě, je to pravda, a já jim to neberu, ale už v tomto věku se rozhodujeme o tom, co budeme v životě dělat, nebo minimálně o tom, kde budeme další čtyři roky chodit do školy a trávit větší polovinu čtyř let.
Ač se to mnoha lidem může zdát přehnané, tak si myslím, že to, co budeme dělat v těchto pubertálních letech, může hodně ovlivnit naši další budoucnost. Ať už mluvím o práci, rodině, nebo o tom jestli zůstaneme v ČR.
Nenarážím tímto tvrzením na konkrétní osoby, ale chci tím říct, že někdy by nebylo špatné víc přemýšlet nad tím, kam chci jít, co chci dělat, a vůbec, čeho chci v životě dosáhnout.
Není jednoduché skloubit realitu a představy dohromady. Kolikrát je v životě hodně věcí jinak, něž jsme si představovali a než bychom chtěli. Nic s tím však neuděláme, protože to tak prostě je, měli bychom se to naučit brát jako fakt.
Ještě se vrátím k větě "...že to, co budeme dělat v těchto pubertálních letech, může hodně ovlivnit naši další budoucnost." Skutečně to tak nevypadá, ale i patnáct je nám jenom jednou, a ač si to většina lidí v tomto věku neuvědomuje, patnáctinami končí jejich bezstarostné žití, protože jsou trestně odpovědí, a tudíž je zákonná možnost omezit jejich svobodu v nějaké z českých, nebo jakýchkoliv světových věznic. Nechci tu tvrdit, že všechny zavřou, jenom říkám, že chování určitých jedinců je řekněme zarážející.
Je velice jednoduché říct, že chci být tím a tím, tam a tam. Ale je otázkou, co pro to uděláme, abychom mohli dělat to, co nás baví. Mám pocit, že většina mých spolužáků - a abych nediskriminoval dívky - a spolužaček si myslí, že "teď" o nic nejde. Není to pravda. Teď jde v podstatě o všechno. Pokud se někteří z nás nedostanou na střední školy, tak nevím, co budou v životě dělat. Některé to však nezajímá, nebo mají utkvělé představy o tom, že se někam dostanou s naprosto absurdními známkami.
Neříkám, že je špatně zariskovat při výběru školy, ovšem domnívám se, že není dobře, když udělám úplnou "kamikadze" a ještě mi to nikdo neřekne. Jak už jsem, říkal toto rozhodnutí ovlivní život všech v mém věku na další čtyři roky a já myslím, že nikomu není jedno, kde ty další čtyři roky prožije.
Uvažujme tedy nad tím, co v těchto letech děláme, ať nelitujeme svých činů za několik málo let.