Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Musíme žít, i když si myslíme že nás nikdo nemiluje, a nesmíme si život vzít, protože ŽIVOT je dar. Dar, který dostaneme jen jednou. Nesmíme jen přežívat, musíme žít každý den, jako by byl poslední, protože nevíme, co nás může potkat, a pak bychom mohli litovat. Myslím si, že je těžší žít, nežli umřít. Vzít si život by dokázalo mnoho lidí, ale vytrvat, postavit se svému osudu dokáže jen málokdo. Zemřít kvůli tomu, že náš protějšek nás už nemiluje, je podle mého názoru trochu přehnané. Vždycky se přece najde někdo, kdo nás miluje. A my o tom nemusíme ani vědět. Pak bychom mu mohli způsobit větší trápení, než jsme měli my sami. Proto musíme žít dál, i když už nebudeme chtít. Musíme si najít něco nebo někoho, pro koho budeme žít, někoho nebo něco, co nás naplňuje štěstím a radostí. V nejhorším okamžiku svého života zavři oči a vybav si to nejlepší, co tě v životě potkalo. A POSTAV SE SVÉMU OSUDU. Vždy budeme potřebovat někoho, kdo nám bude nablízku, kdo nám utře slzy a kdo nás bude milovat. Každý den by měl stát za to. Někdy se stane, že se den nepovede a že jsme smutní, ale aspoň jedinkrát bychom se měli zasmát. A pamatuj: NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY...
Život je smutný, ale i šťastný. V životě se smějeme, ale i pláčeme. Jednou jsme nahoře, podruhé zase dole.
Každá chvíle v našem životě je jedinečná. A krásnou chvíli v našem životě bychom neměli opakovat, protože by se ztratila ta její pravá krása...
Jsme tu z nějakého důvodu, ale z jakého?