Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Česká moderna

Doba prokletých básníků. Nová generace, nastupující v 90. letech 19. století, se odklonila od lumírovců a ruchovců. Končí vláda staročechů, nastupují mladočeši (protesty, vznik anarchismu ⇒ hnutí převážně mladých lidí, kteří odmítají jakékoli zákony; prostředkem jim jsou stávky a demonstrace). Rakousko-Uhersko zbrojí, buduje armádu – ovlivněno německým anarchismem ⇒ vyústění v 1. světovou válku. Literatura, věda i výtvarné umění reaguje ⇒ rozvoj české vědy. Příchod T.G.Masaryka na katedru sociologie do Brna. K nám proniká symbolismus, impresionismus, po troše i dekadence (Jiří Karásek ze Lvovic). Převažují impresionisté a symbolisté. Obdiv francouzské literatuře a také ruské literatuře (Tolstoj, Dostojevskij, Čechov) – Rusko je pro Čechy nadějí proti německé rakouskouherské říši (dokud se k moci nedostane Stalin).

Manifest české moderny

Vydán v roce 1895 v časopisu Rozhledy. Jedná se o programové prohlášení nastupující generace.

1. Podepsali ho malíři, básníci, vědci i politici
2. Jsou v něm umělecké, sociální i politické požadavky
3. Kritizuje období národního obrození, literární tvorbu ruchovců a lumírovců
4. Vyslovuje požadavek svobody slova
5. Prosazuje individualitu umělce
6. Určitá bezohlednost
7. Neguje dosavadní společenské a estetické ideály
8. Zajímá se o sociální problémy
9. Chce zařadit do literatury tzv. literární kritiku (do té doby v podstatě neexistovala – oficiálně nevycházela) – za prvního literárního kritika je považován F.X.Šalda

Vznikly 2 hlavní proudy:

1. impresionismus
2. symbolismus

Impresionistou byl například Antonín Sova, symbolistou Otokar Březina.
Poprvé byla přeložena díla prokletých básníků.
J.S.Machar prohlásil Nerudu za básnického génia.

Přesycenost „hejslovanstvím“ (myšlenka slovanské vzájemnosti), národním obrozením a „kdedomováním“.

Autoři české moderny

J.S.Machar, Antonín Sova, Otokar Březina, Jiří Karásek ze Lvovic, Karel Hlaváček, F.X.Šalda…