Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Genologie

• subdisciplína literární vědy, která se věnuje vzniku, vývoji a proměnám literárního druhu a žánru, literární žánry a druhy rozděluje, vymezuje jejich znaky (extenze) a určuje, co vše pod ně spadá (intenze)
• současná genologie rozlišuje tři genologické roviny:
  1. literární druh
  2. literární žánr
  3. literární subžánr neboli žánrová varianta

Literární druh

Literární druh tvoří nejvyšší genologickou rovinu a dělí veškerou uměleckou literaturu na tři skupiny – podle obsahu na lyriku, epiku a drama (toto dělení pochází až od Goetheho, konec 18. století), nebo podle formy na poezii, prózu a drama (členění, které se rozšířilo v klasicismu).

Lyrika je nedějová, atemporální (= vyjmuta z času – gnómický prézens – čas přítomný; je to popsáno v prézensu, ale děje se to obecně); většinou vyjadřuje vjemy, emoce, myšlenky a postoje vázané k lyrickému subjektu, který bývá jakýmsi protějškem básníka; důraz je kladený na jazyk – potlačení lexikálního významu slov na úkor zvukové stránky (= tematika marginalizovaná); zpravidla bývá stylizována ve verších a má blízko k hudbě; typickými žánry jsou například óda, hymnus, elegie; tematika bývá různá: intimní (milostná), přírodní, reflexivní (úvahová)

Epika – obsahuje příběhy zprostředkované vyprávěním a je založená na čase, ději a postavách; typický je minulý čas a důležité plynutí času; děj posouvají vpřed postavy, které musí být motivovány a psychologizovány; realizuje se ve dvou formách – prozaická (pohádky, pověsti, romány, novely, povídky) a veršovaná (epos, básnická povídka, román ve verších)

Drama – předvádí děj prostřednictvím akce postav; příběh se vypráví pomocí monologů a dialogů; primárně je určeno ke scénickému provedení, ale mohou být i literární dramata; většinou je dodržována jednota místa, času a děje; žánry jsou například tragédie, komedie, historické drama

Poezie – má formu verše a jedná se o řeč vázanou, která byla původně určena k přednesu, takže je výrazně rytmizovaná; váže se k lyrice

Próza – zahrnuje neveršované texty narativního typu, takže se pojí s epikou; člení se na vyprávění, monolog, dialog a popis; může být řečnická, odborná, žurnalistická, dokumentární, umělecká

Literární žánr

Dvě základní definice:

1. Skupina literárních děl, která se vyznačuje určitými společnými literárními znaky.
2. Otevřený systém formálních a funkčních znaků, na kterých jednotlivá díla určitou měrou participují.

• žánr se v čase proměňuje, je to jakýsi ideál, kterému se každý text snaží co nejvíce přiblížit; nikdy ale nebude dodržovat všechny znaky, neb by se stal svou vlastní parodií
• jsou dva typy přístupů k žánru:
  1. genologický realismus – existují ideální žánry a konkrétní texty na nich pouze parazitují; žánrů je konečný počet a každý text do nějakého patří
  2. genologický nominalismus – existují pouze jednotlivá díla a každé je svým konkrétním žánrem = kolik děl, tolik žánrů
• žánrová pravidla – jednotlivé rysy, které určují žánr, např. typické postavy, kompozice, název nebo modelový čtenář; neexistuje nic jako čistý žánr, vždy dochází k míšení (typický příklad: Válka s mloky – začíná jako dobrodružný román, ale pak se objeví publicistický žánr, antiutopistický a končí jako alegorie); míšení je typické pro postmodernu
• hranice mezi žánry i druhy jsou prostupné

Jak žánry vymezovat?

1. binární opozice – najít klíčovou vlastnost, jejíž přítomnost nebo nepřítomnost by mohla žánr vymezovat (např. historičnost vs. nehistoričnost)
2. téměř vše, co je součástí literární studie, může tvořit vymezení žánru – délka, čas, postavy
3. žánrová varianta – podrobné vymezení konkrétnější skupiny žánrů, ve které se kombinuje více hledisek, protože prakticky jakýkoliv jev může fungovat jako definující prostředek žánru (např. délka – povídka, román; typická postava detektiva – detektivka); žánrové varianty mají pak rysy určitého žánru + nějaké navíc

Stručný vývoj žánrů

• myšlenka, že žánry se vyvíjí stejně jako rostliny – mutují, vznikají, zanikají; různé epochy si osvojují různé žánry a činí je dominantní
• genologie vznikla jako věda až ve 20. století, ale o první vymezení žánrů se pokusil už Aristotelés (4. století př.n.l.) ve svém díle Poetika, v němž se zabýval klasifikací dramatu a poezií a vydělil komedii, epos a tragédii, a vůbec antika vybudovala přesný genologický model a všechna díla se pak podle něj psala
• středověk se o vymezování žánrů moc nezajímal, ale začaly vznikat nové, hlavně náboženské, jako legendy, kázání atd.
• renesance a klasicismus už se o klasifikaci žánrů opět zajímají, oprašují antický model a vylepšují jej – viz např. klasicistní drama
• pak přichází romantismus, který říká, že autor je svobodná bytost a neměl by se nechat svazovat pravidly; typické je překračování žánrových hranic; vzniká spousta smíšených žánrů jako básnická povídka, román ve verších
• postmoderna se žánrům snaží vyhnout

Další pojmy

Intersémiotický překlad – překlad do jiného znakového systému (např. kniha se zfilmuje)
Synkréze – srostlost uměleckých druhů; když v útvaru či žánru simultánně existují různé umělecké druhy – komiks, kaligram, opera (Wagner)