Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Impresionismus je umělecký směr, který se začal formovat v Paříži v 60. letech 19. století. Za jeho počátek je obvykle považován rok 1874, kdy se uskutečnila první impresionistická výstava v ateliéru fotografa Félixe Nadara. Název směru pochází z kritického komentáře k obrazu Clauda Moneta Imprese, východ slunce (Impression, soleil levant), který vystihuje hlavní myšlenku tohoto stylu – zachycení bezprostředního vizuálního dojmu, světla a barvy.

Historie a principy

Impresionismus vznikl jako reakce na akademické umění, jež preferovalo historická a mytologická témata a kladlo důraz na detail a precizní kontury. Impresionisté se oproti tomu zaměřili na každodenní život, přírodní motivy a městské scény, a to s cílem zachytit proměnlivost světla a atmosféry. Důležitým aspektem jejich tvorby bylo malování v plenéru (en plein air), neboli pod širým nebem, což jim umožnily nově dostupné trubičkové barvy, díky kterým mohli malovat přímo v přírodě.

Rozvoj železniční dopravy také otevřel impresionistům nové příležitosti pro objevování krajinných motivů, což významně přispělo k rozmanitosti jejich děl.

Charakteristické rysy

Impresionisté používali volné tahy štětcem a světlé, čisté barvy. Vyhýbali se použití čisté černé barvy a místo ní využívali tmavé tóny modré, fialové nebo zelené, aby vytvořili přirozenější efekty stínů. Tímto způsobem zdůrazňovali vliv světla na barevné vnímání.

Technika malby byla rychlá a intuitivní, zaměřená na zachycení momentální atmosféry. Namísto precizních kontur kladli důraz na celkový dojem a barevné harmonie. Impresionismus také zdůrazňoval optické mísení barev na plátně, což dodávalo jejich obrazům živost a pohyb.

Význam impresionismu

Impresionismus zásadně ovlivnil vývoj moderního umění. Otevřel dveře k novým směrům, jako byl postimpresionismus, expresionismus a fauvismus. Umělci jako Vincent van Gogh, Paul Cézanne nebo Paul Gauguin přejali principy impresionismu, ale obohatili je o nové prvky, jako je symbolika nebo výraznější struktura.

Tento směr také umožnil větší diverzitu mezi umělci. Významné impresionistky jako Berthe Morisotová a Mary Cassattová přinesly do malby ženskou perspektivu, což bylo v té době výjimečné, neboť ženy často čelily překážkám při vstupu na uměleckou scénu.

Představitelé a jejich díla

Mezi hlavní představitele impresionismu patří:

• Claude Monet – jeho dílo Imprese, východ slunce (Impression, soleil levant) dalo směru jméno; mezi jeho další slavné obrazy patří Lekníny (Les Nymphéas) a Katedrála v Rouenu (Rouen Cathedral)
• Edgar Degas – ačkoliv sám sebe označoval za realistu, jeho obrazy baletek a scén z pařížského života jsou často spojovány s impresionismem
• Pierre-Auguste Renoir – známý svými obrazy oslavujícími společenský život a radostné momenty, například Snídaně veslařů (Le Déjeuner des canotiers)
• Camille Pissarro – maloval krajiny a městské scény, jako například Boulevard Montmartre
• Berthe Morisotová – přispěla k hnutí obrazy zachycujícími intimní scény z rodinného života
• Mary Cassattová – její díla, jako například Dětská koupel (The Childs Bath), reflektují ženskou zkušenost a mateřství

Český literární impresionismus

Na přelomu 19. a 20. století našel impresionismus své místo i v české literatuře, kde reagoval na naturalismus a realismus. Autoři se zaměřili na zachycení subjektivních dojmů, nálad a emocí, čímž obohatili literární jazyk o nové výrazové prostředky.

Charakteristickým rysem českého literárního impresionismu je důraz na lyriku, smyslové vnímání a náladovost. Příroda, krajina a lidské emoce se stávají ústředními motivy, které autoři vykreslují jemnými obrazy a sugestivními popisy. Texty často působí dojmem okamžiku, kdy se děj podřizuje atmosféře a vnitřnímu prožitku postav.

V české poezii se impresionismus projevuje výrazným důrazem na popisy přírody a okamžitých nálad. Básníci jako Antonín Sova využívali obrazná vyjádření, aby přiblížili atmosféru krajiny, přechodné světelné efekty a měnící se roční období. Typické jsou verše zachycující mlhavé ráno, jarní rozbřesk nebo podzimní melancholii.

V próze se impresionismus odráží zejména v subjektivním vyprávění a lyrickém jazyce. Děj je často upozaděn ve prospěch popisů prostředí, nálad a pocitů. Fráňa Šrámek ve Stříbrném větru nebo Vilém Mrštík v Pohádce máje vytvářejí díla, která spíše evokují atmosféru a smyslové vjemy než sledují pevnou dějovou linii.

Hlavní představitelé

• Antonín Sova – patří mezi hlavní představitele českého literárního impresionismu; ve své poezii mistrně zachycuje přírodní nálady, dojmy z venkova a přechodné pocity melancholie; například ve sbírce Z mého kraje (1893) vykresluje krajinu Vysočiny s velkým důrazem na světlo, barvy a detaily
• Fráňa Šrámek – přenesl impresionistické postupy do prózy i dramatu; v románu Stříbrný vítr (1910) zachycuje subjektivní vnímání dospívajícího mladíka, jeho citové zrání a kontrast mezi mládím a zkostnatělými autoritami; v poezii (např. Splav) se zaměřuje na náladové obrazy přírody a přechodné pocity
• Vilém Mrštík – jeho impresionistická novela Pohádka máje (1897) zachycuje přírodní krásy a citové prožívání milostného vztahu
• Růžena Svobodová – v jejích prózách, například v povídkové sbírce Všechny barvy života (1912), jsou znát prvky impresionismu v soustředění na nálady a jemné psychologické nu­ance

Shrnutí

Impresionismus zásadně proměnil chápání umění, ať už ve výtvarné, literární či jiné formě. Ve výtvarném umění zdůraznil světlo, barvu a bezprostřední dojmy, zatímco v literatuře se soustředil na zachycení nálad, emocí a subjektivního prožitku. Tento směr otevřel cestu k novým možnostem vyjádření, které překročily tradiční rámec realismu a naturalismu.

V české literatuře získal impresionismus významné místo díky autorům, jako byli Antonín Sova, Fráňa Šrámek a Vilém Mrštík. Jejich díla, inspirovaná krásou krajiny a prchavými okamžiky, obohatila evropskou literaturu o specifický národní rozměr.

Impresionismus nám i dnes připomíná, jak důležité je zachytit krásu okamžiku a hloubku lidských emocí – hodnoty, které zůstávají nadčasovou inspirací.