Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jazyková kultura

• úroveň jazykového vyjadřování a stálá péče o jeho kvalitu
• nejde pouze o jazykovou správnost (shodu s normou a kodifikací češtiny), ale i vhodnost, přiměřenost vzhledem k adresátovi, srozumitelnost, působivost, pestrost a originalitu
• je součástí kultury celonárodní
• týká se všech projevů člověka ve všech situacích
• jazyková kultura jednotlivce je projevem jeho vlastností a charakteru, závisí na jeho vlastní snaze o odpovědnost
• je podpořena jazykovou výchovou ve škole, četbou a dalším vzděláním obecně (např. návštěvou divadla)
• jazyková kultura se projevuje:
  • v rovině jazyka – všechny možnosti a prostředky k dorozumívání pro uživatele (pečují o ni jazykovědci, bohemisté)
  • v rovině řeči – úroveň konkrétního dorozumívání, individuální projevy (pečují o ni uživatelé jazyka)

Jazyková norma

• neboli jazyková zvyklost, konvence
• souhrn ustálených jazykových prostředků a závazných způsobů jejich užívání
• existuje v jazyce samém
• vytváří se postupně v dorozumívacím procesu
• mění se (velmi pomalu) = pružná ustálenost, ne strnulost; přesto zaručuje stabilitu, jednotnost jazyka
• týká se pravopisu, výslovnosti, tvarosloví

Jazyková kodifikace

• zpracování jazykové normy („uzákonění“)
• vystihuje normu, zachycuje, popisuje, vykládá ji a pečuje o ni
• slouží k poučení uživatele ⇒ nutnost dodržovat ji!
• podporuje vývojové tendence

Základní klasifikační příručky: Pravidla českého pravopisu, Stručná mluvnice česká, Příruční mluvnice češtiny, Slovník spisovné češtiny (výkladový slovník)