Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Veřejné projevy mluvené

Patří sem projev, proslov, referát, přednáška, slavnostní řeč, ale také třeba komentář, diskusní vystoupení, přípitek či beseda a debata.
Při oficiální mluvě se využívá zejména spisovného jazyka, při méně formální rovině i hovorových prvků.

V mluveném projevu velmi záleží na jeho členění. Projev lze rozčlenit na kratší úseky vhodným kladením pauz. Správné členění souvisí i se správným dýcháním. Členění je důležité pro samotné porozumění obsahu projevu. Neméně důležité je rovněž tempo řeči. To má být nejen v souladu s obsahem, ale musí brát ohled i na posluchače.

Společné rysy

• veřejný charakter
• přímý kontakt s posluchači
• využívání zvukových a mimojazykových prostředků (gesta)

Hlavní zásady

1. přehlednost – úvod (osloví se posluchači a uvede se téma), stať (hlavní myšlenka), závěr (stručné shrnutí a poděkování)
2. srozumitelnost – správná výslovnost, dynamika, síla hlasu, vyvarování se neúměrného množství gest a mimických výrazů
3. logická stavba – přesné vyjadřování a neodbíhání od tématu

Kompozice mluveného projevu

1. úvod
   • oslovení posluchačů
   • uvedení tématu a cíle řeči
2. stať
   • rozvedení myšlenek, odůvodňování pravdivosti tvrzení
   • uvedení námitek a jejich vyvrácení
   • vyzdvižení hlavních myšlenek
3. závěr
   • stručné shrnutí závěru a zdůraznění cíle řeči
   • poděkování za pozornost

Kontaktní prostředky

• oslovení
  • na začátku – např. Vážené dámy, vážení pánové
  • při ochabování pozornosti posluchačů, při přechodu k dalšímu tématu
  • v průběhu projevu se může měnit
• řečnická otázka = otázka, kterou pokládá řečník, a nečeká na ni odpověď (odpověď je jasná)
• změna intonace hlasu – změna tempa řeči, intenzity a melodie hlasu
• tvar 1. osoby množného čísla – autor se zahrne do kolektivu posluchačů

Řečnictví

• neboli rétorika
• vznik v antice (starověké Řecko a Řím)
• schopnost dobře mluvit před širokou veřejností (předpoklad státníka či například vojenského velitele)

Historie

• Aristoteles – zakladatel rétoriky ⇒ spis Rétorika (požadavek pěstování stylu)
• Démosthenés – řecký řečník; vtipné řeči proti makedonskému vládci Filipovi – tzv. „filipiky“
• Cicero – římský řečník; složitá latina, květnatý, zdobený styl, rozsáhlá, složitá souvětí – tzv. „ciceronská perioda“
• Karel IV., mistr Jan Hus, František Palacký, …

Projev

• politický = hodnotící úvaha
  • uváděná fakta hodnotí skutečnost a ukazují směr jednání (např. novoroční projev prezidenta)
• slavnostní
  • projev oficiální, pronesený při mimořádné příležitosti (např. oslavy výročí, pohřby významných osobností apod.)

Řečník projevem nepoučuje, pouze zaujímá určité stanovisko k nějakému jevu. Hlavní poslání: přispět k slavnostnímu okamžiku.

Proslov

• projev menšího rozsahu
• méně oficiální, více přátelský
• například projev ředitele školy na zahájení školního roku

Přednáška

• rozsáhlý útvar předkládající složitější vědecké a odborné problémy
• velké nároky jak na posluchače, tak na přednášejícího (zejména spolupráce a soustředěnost)

Referát

• dává si za cíl seznámit posluchače s něčím novým či aktuálním a vyvolat u něj zájem o dané téma
• měl by obsahovat všechny základní údaje (podrobnost)
• může využívat i názorných pomůcek pro vyšší účinnost

Přípitek

• krátká forma proslovu
• bývá prováděn při slavnostních příležitostech
• měl by být krátký, vtipný, vřelý