Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Národní obrození

• probíhalo v rakouské monarchii v letech 1770–1848, za hlavní cíl si dávalo oživit samotný český jazyk a motivovat český národ k větší uvědomělosti
• období formování novodobého českého národa = „vzkříšení národa“
• v Čechách chyběla třída, jež by radikálně prosazovala národní požadavky (v Polsku a Uhrách to byla šlechta, ve Francii měšťanstvo)
• u nás byli lidé chudí ⇒ namohli radikálně prosazovat národní požadavky ⇒ opatrný ráz
• podmínky pro vznik národního obrození: působení osvícenství v mírné podobě, kterou prosazoval Josef II. ⇒ josefínismus

Reformy

• r.1781 – toleranční patent ⇒ povolena nekatolická náboženství; upsalo se 100 tisíc ze 3 milionů Čechů
• r.1781 – patent o zrušení nevolnictví ⇒ zmírnil se útlak poddaných; mohli se stěhovat, dát děti do školy…; projevil se až kolem roku 1800, kdy se poddaní stěhují do měst za prací = děti bohatých českých sedláků získali vzdělání, stali se nositeli národního obrození, vyrůstali v českém prostředí X museli se naučit německy, němečtí spolužáci na ně pohlíželi svrchu ⇒ roste u nich národní přesvědčení
• omezení cenzury
• povinná školní docházka ⇒ Marie Terezie, souvisí s tolerančním patentem
• germanizace ⇒ tvrdě se vyžaduje němčina jako úřední jazyk v rámci celé monarchie; nešlo o poněmčení, ale o zavedení jednotného úředního jazyka
• vyváření centralistického státu ⇒ Marie Terezie, Josef II.

Šlechta se tomu brání ⇒ přichází o svá práva; zdůrazňuje svébytnost českého království pomocí historického a jazykového bádání.
Šlechta podporuje národní hnutí ⇒ založila Královskou společnost nauk, Akademii výtvarného umění, Muzeum království českého X užívá němčinu, italštinu, francouzštinu a česky hovoří jen zřídka.

Periodizace národního obrození

1. fáze národního obrození: obranná (konsolidační) – 80. léta 18. století až počátek 19. století ⇒ převážně vědci
2. fáze národního obrození: ofenzivní – počátek 19. století až konec 20. let 19. století ⇒ vědci a básníci
3. fáze národního obrození: vyvrcholení obrozeneckých snah – 30. až 50. léta 19. století ⇒ Palackého generace

První fáze národního obrození

Obrana národa a jazyka českého, první pokusy o vytvoření knih o českých dějinách. Nejvýznamnější osobnost: Josef Dobrovský.

Cíle: čelit germanizaci, obnovit český jazyk, sestavit slovníky, gramatiku, ustálit český jazyk

Gelasius Dobner

• kněz píšící latinsky
• kritický rozbor Hájkovy Kroniky české ⇒ dokazuje, že si Hájek vymýšlel

Kašpar Royko

• řádový kněz, přítel Dobnera, píše latinsky
• zabývá se Husem a husitskými válkami
• nezastává protireformační stanovisko, nejde tvrdě proti Husovi

František Martin Pelcl

• 1. profesor češtiny na pražské univerzitě
• veřejně vydal Balbínovu Rozpravu na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého
• dílo: Nová kronika česká (začíná rokem 1434)

Josef Dobrovský

• narodil se v Ďarmotech u Rábu (Maďarsko – dnešní Balassagyarmat)
• otec voják, jmenoval se Doubravský a na matrice se přeslechli
• studoval na gymnáziu v Klatovech, uvědomuje si své češství
• vystudoval teologii ⇒ ředitel teologického semináře
• domácí učitel, vychovatel ve šlechtických rodinách ⇒ hlavně u Nosticů (postavili Stavovské divadlo)
• přešel do rodiny Šternberků, nakonec se stal soukromým vědcem
• psal německy a latinsky X vždy se považoval za Čecha, ale nevěřil, že se čeština stane jazykem náročné literatury (německy psal tedy proto, že němčinu a latinu považoval za jazyk vzdělanců a nevěřil v budoucnost češtiny, myslel si, že se všichni poněmčí)
• na konci života napsal několik studií česky
• pochyboval o účelnosti národního hnutí, skeptik a racionalista
• přísně kritický, mladší obrozenci (jungmannovci) ho neměli rádi
• zakladatel slavistiky (obor na teologické fakultě – zabývá se zvyky, kulturou, jazyky)
• vytvořil předpoklad pro vytvoření spisovné češtiny ⇒ vytvoření české literatury
• říkalo se mu modrý abbé (modrý = kabát, abbé = kněz, který nevykonává kněžské povinnosti)
• dílo:
  • Pojednání o zlomku evangelia Sv. Marka – evangelium uchováváno v Praze, věřilo se, že je to originál, ale Dobrovský dokázal, že se jedná o opis
  • Dějiny českého jazyka a literatury /Geschichte der bömischen Sprache und Literatur/ – dějiny českého jazyka a literatury; nejlépe podle stavu jazyka hodnotil dobu Veleslavínskou
  • Zevrubná mluvnice jazyka českého /Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache/ – sjednocuje českou mluvnici po 150 letech; mluvnice byla rozkolísaná kvůli nářečí a neexistovala spisovná čeština; vzorem mu byla Veleslavínská čeština; zkomplikoval naši mluvnici ⇒ vyjmenovaná slova
  • Základy jazyka staroslověnského /Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris/ – zakládající práce slavistiky v českých zemích
  • Slovník německo-český /Deutsch-böhmisches Wörterbuch/ – dva díly; srovnání bohaté němčiny s chudou češtinou

Patří sem i literatura pro široké lidové vrstvy, tj. hlavně literatura zábavná. Ta byla překládána z němčiny. Jednalo se například o strašidelné a rytířské romány. Knihy měly popularizovat českou minulost, pomáhat k udržení českého povědomí, nicméně jejich umělecká hodnota byla nízká.

Zábavnou literaturu vydával Václav Matěj Kramerius (nakladatelství Česká expedice ⇒ kulturní centrum obrozenců). Vydával i 1. české noviny…

Své místo zde mělo i divadlo, které dosahovalo širší působnosti než čtená literatura. První stálé české divadlo se jmenovalo Divadlo v Kotcích a bylo umístěné v Praze (hra Kníže Honzík ⇒ podle německého vzoru: Honzík je sedlák, jenž sní o tom, jak by se choval, kdyby zbohatl = jako buran; hra měla úspěch).

Čeští vlastenci postavili na Václavském náměstí nové dřevěné divadlo Bouda – jeho představení navštívil i sám Josef II. Největším organizátorem v Boudě byl Václav Thám. Hrály se zejména vlastenecké hry: Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka. Bouda ovšem časem zanikla pro nedostatek financí ⇒ česká představení se pak hrála ve Stavovském divadle (pouze v neděli odpoledne, pro nezájem se přestala hrát i tam).

Opomenout se nesmí ani na českou poezii. Ta měla být podle klasicistních pravidel vrcholem literatury. Autoři české poezie: Antonín Jaroslav Puchmajer (farář v Radnicích u Rokycan, vydával básnické almanachy), Šebastián Hněvkovský (spolu s Puchmajerem iniciátorem první novočeské básnické školy).

Druhá fáze národního obrození

Cíle: vlastenecká a estetická výchova, rozšíření slovní zásoby češtiny – slovníkářství, vytvořit z českého jazyka náročnou literaturu

Heslo: čeština jako vyučující jazyk na gymnáziích

• až do roku 1915 probíhaly Napoleonské války; přes Čechy projde ruská armáda, u obrozenců vyvolá pocit slovanské sounáležitosti
• po roce 1815 období Metternichovské reakce ⇒ kancléř Metternich byl odpůrcem jakékoli revoluce a změn; dokud bylo národní obrození pouze hnutím jazykovým, nebyl proti, ale nesmělo se jednat o politické požadavky
• literatura nahrazuje politiku, existuje cenzura na dovoz knih a novin ze zahraničí a na vydávání knih nových
• uzákoňuje se spisovná čeština
• snaha vytvořit umělecky náročnou literaturu
• pod vlivem preromantismu vnikají literární falza (padělky) ⇒ rukopisy

Josef Jungmann

• pocházel z Hudlic u Berouna
• chodil na gymnázium v Praze
• studoval filozofii
• působil na něj profesor Stanislav Vydra (bývalý jezuita, matematik, vlastenec, narodil se v Hradci Králové)
• profesor češtiny na gymnáziu v Litoměřicích, později v Praze
• člověk klidný, tichý, uzavřený, nenáviděl šlechtu a církev; chtěl, aby čeština byla mluva národní
• okolo něj se vytváří skupina vlastenců
• začínal jako básník z okruhu A.J.Puchmajera
• loajální vůči státu, neangažoval se v politice (strach)
• vytvořil základní myšlenku národního obrození: Čechem je pouze ten, kdo mluví česky! (do té doby se za Čecha považoval každý, kdo žil na českém území)
• snažil se pozvednout úroveň české literatury, překládal z cizích jazyků – obhajoval nutnost překladů ⇒ umožňovaly seznámení se světovou literaturou
• dílo:
  • Rozmlouvání o jazyce českém ⇒ kulturní program generace; obraz žalostné úrovně češtiny na počátku národního obrození (Čech X Veleslavín); znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka
  • Slovník česko-německý ⇒ pětidílný, cirka 120 tisíc hesel; české ekvivalenty odpovídající německým slovům (slovní zásobou se snaží vyrovnat němčině ⇒ český jazyk = uznávaný jazyk); musel vytvářet nová slova (neologismy) – např. elektřina = mlno; přebíral slova z řeči lidu a ze slovanských jazyků: vzduch, kytovec (z ruštiny), četa (ze srbštiny); využíval tzv. kalky (překlady) – slova vzniklá doslovným překladem po částech; pomáhali mu bratři Jan Svatopluk Presl a Karel Bořivoj Presl (vytvořili botanické a zoologické názvosloví, názvy chemických prvků apod.) a Jan Evangelista Purkyně (lékařské názvosloví)
  • Historie literatury české aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka ⇒ považuje obrození za novou epochu v dějinách naší literatury
  • Slovesnost ⇒ učebnice literatury a slohu; ukázky z české literatury minulé i současné (čítanka), překlady; od roku 1816 se český jazyk nepovinně vyučovala na gymnáziích

Další představitelé: Matěj Milota Zdirad Polák, František Palacký, Pavel Josef Šafařík, Jan Kollár, František Ladislav Čelakovský

Rukopisné padělky
Rukopisy měly poskytnout důkazy o starobylosti naší kultury a posílit národní sebevědomí.

Rukopis královédvorský

• objeven údajně Václavem Hankou (básník, archivář, znalec slovanských jazyků) a farářem ve věži kostela ve Dvoře králové
• pojmenován podle místa nálezu
• označen za památku ze 13. století
• obsahuje celkem 14 písní (6 epických, 2 lyrickoepické a 6 lyrických)
• velký ohlas v Rusku, Dobrovský tento rukopis chválil, nepoznal padělek

Rukopis zelenohorský

• „nalezen“ na Zelené Hoře u Nepomuku – označen za památku z 9.-10. století
• anonymně zaslán hraběti Františku Kolovratovi
• obsahuje skladbu Libušin soud
• autory jsou pravděpodobně Václav Hanka a Josef Linda
• Dobrovský ho označil za padělek, za autora označil Hanku; Palacký tvrdil, že rukopis je pravý
• obsahuje historické chyby

Oba rukopisy byly napsány na starém pergamenu ze 13. století. Inkoust reagoval jako staré inkousty z tohoto století. První písmena (iniciály, zdobené) pocházela také ze 13. století ⇒ původní text na pergamenech byl vyškrabán a na to vyryt nový. Až v roce 1968 bylo zcela dokázáno, že se jedná o padělky.

Třetí fáze národního obrození

Doba mezi dvěma revolucemi (1830, 1848), odpor k útisku, absolutismu. Literatura se sbližuje s životem a začíná v ní převládat romantismus. Rozkvět poezie, venkovské prózy, satiry, publicistiky a divadla.

Období vítězství národního obrození.